Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Přirození alternative-rock / Vsetín
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Bio a historie
Přirození
Přirození (z lat. naturalis) =
1. název hudební formace, která se roku 2010 objevila v rejstříku kapel Zlínského kraje.
2. životní postoj spojující mladistvé hudebníky celého světa. Prvopočátky tohoto populárního světonázoru spadají až do r. 1762, kdy vychází didaktické dílo Emil čili o výchově osvícenského filosofa Jeana Jacquesa Rousseaua. Tento
pedagogický román obsahuje myšlenku, že by výchova jedince měla směřovat k přirozenosti. Dopad této revoluční ideje byl dalekosáhlý (o tom, jak se s tímto novátorským pohledem vyrovnává filosofie více ZDE).
Když přihlédneme k samotnému hudebnímu umění, je zjevné, že už v dobách romantismu měl člověk silnou potřebu zachytit onu nezkrotnou, přirozenou podstatu člověka. Tyto pokusy však ztroskotávaly, a to zejména díky tomu, že sám umělec v zuřivé snaze nalézt svou přirozenost zjišťuje, že ji z jeho srdce už v raném dětství nenávratně vytloukl pedantský učitel smyčcem. Poučena z neúspěchu svých praprapradědů, navazuje na tuto linii hudební generace druhé poloviny 20.století a první poloviny století 21. „Jean – Jaquesovi sirotci“, jak si tito umělci rádi mezi sebou říkali, se domnívají, že jedinou cestou, jak v hudbě dosáhnout přirozenosti, je NA NIC NEHRÁT. Pozor, toto však neznamená přestat používat hudební nástroje! Ba právě naopak: Bez touhy dospívajících vyjádřit svůj nesouhlas s nepřirozeností společnosti skrze strunný nástroj by se průmyslové odvětví zabývající se výrobou hudebních nástrojů okamžitě propadlo do ekonomických pekel! Vlastníky nástroje se tedy může stát leckdo. Vzít nástroj občas do ruky, pomazlit se s ním, vyfotit nebo si i zahrát. To se nevylučuje. Ale pozor: Jen a pouze, když jde o zábavu či potěchu srdce! Jean – Jaquesovi sirotci (dále jen JJS) odmítají chodit do lidušky, potit stupnice, obraty a etudy. Tento přístup by v nich zabil to nejdůležitější, co vůbec mají – jejich přirozenost. Nutno říci, že je tato taktika velice populární a rozšířená, a to nejen pro svou nenáročnost, nýbrž i kvůli svému nezanedbatelnému benefitu – přitáhnutí pozornosti osob opačného pohlaví, která, jak je známo, značně usnadňuje možnost reprodukce.
NA NIC NEHRÁT tedy zdánlivě nemá chyb. Jenomže – to by nemohlo být hudebních publicistů. Těm se jednoduchá hudba sice moc líbí, jenomže ani jejich slovní zásoba není neomezená a v momentě vyčerpání všech neotřelých obratů
se i oni začnou obávat o svou budoucnost. A proto volají po náročnější hudbě. Nikoliv proto, aby ukojili své posluchačské choutky (to obstará kterýkoliv z hitů Olivie Newton - John), nýbrž aby dokázali šíři svého literárního talentu. Mladé hudebníky v
médiích šmahem odsoudí, a jelikož jsou média všemocná a moc chce každý, nastává boj o to, kdo přitáhne jejich pozornost. Znamená to konec JJS? Ale vůbec ne! I oni však musí jít s dobou a aktualizovat svůj odkaz. A proto už ne: NA NIC NEHRÁT, ale NA NIC SI
NEHRÁT. Hlavní posun tento směr vidí zejména v tom, že vrací na výsluní hloubku hudební tvorby a nepodceňování tréninku, ale zároveň se neztotožňují s žádnou z civilizačních životních póz. Ve jménu nové generace JJS přichází jako první roku 2010 vsetínská
kapela, která má přirozenost už v názvu a zároveň se netají, že jim vstup na scénu má sloužit zejména jako „inzerát do seznamky zadara“: kapela Přirození.
Jsme přirození. Buďte taky přirození…
