Text skladby Básník
z alba Ostuda punku
Autor textu: Robert Papoušek
Je večer a já sedím sám,
jen dvě tužky, papírů pár u sebe mám,
hledám pro věty tvar.
Já jsem básník.
Ve starým bytě pavlačovým,
do noci čtu článek novinový,
jak voda uteklo dvacet let,
zase nás ti vlci schramstli.
Dávno jsem naděje vzdal
a ztratil všechny ty, s kterými hrál si.
Když jako děti jsme po venku lítali,
to bylo krásný.
Teď každej drží se ode mě dál,
aby snad je nevyprovokoval.
Soused se dokonce smál
a já to zas vyřešil básní.
Teď jsou dny dlouhý a já plný touhy,
ta zvěrstva už nevnímám.
Snažím se přežít, to je oč tu běží,
jen minuty počítám.
Až pro mě přijdou a pár schodů vyjdou,
jen dveře jim překáží.
Po chvíli v křečích se krčím a brečím
a pak už mě odváží.
Za básně, který jsem psal
a svůj původ, jenž nevybral si,
schytávám dál stovky ran
za zdmi Petschkova paláce.
Po měsíci utrpení
s dalšími na cestě u kolejí
spatříme cíl a slova, že vede ke svobodě práce.
Dokola ostnatej drát,
plačící chlapec, co umřel mu táta.
Zoufalá matka má hlad,
málem chtěla se nasytit bláta.
Podnapilej komandant,
co je mu ukradená lidská ztráta,
zhostí se rád dalších vražd
a nás má jenom za zvířata.
Teď jsou dny dlouhý a já plný touhy,
ta zvěrstva už nevnímám.
Snažím se přežít, to je oč tu běží,
jen minuty počítám.
Celej můj příběh je moc velký břímě,
ať radši se vytratí.
Za malou chvíli už dojdou mi síly
a já v prach se obrátím.
Věřit si nedoufám,
že snad z toho vycouvám.
Dál bloudí po trati
chudí i bohatí.
Tisíce lidí to vidí a bytí
se dál proměnilo jen v boj o přežití.
My žijeme v kleci
a z obrovských pecí
se hustý dým valí
skrz slunce nesvítí.
Já snažně vás prosím,
co psal jsem po nocích
je ukryto ve verších
na cárech stále je nosím.
Jsou tady, tak berte
a na světlo vyneste
svědectví moje,
ať vše se svět se dozví.
Je večer a já sedím sám,
jen dvě tužky, papírů pár u sebe mám,
hledám pro věty tvar.
Já jsem básník.
V malým baráku dřevěným
a na podlaze studený
leží nás desítky lidí,
já utrpení řeším básní.
