Žeň písečného hada v polích
Pavouka
rozfouká
do kouta
a to jsem já.
Příznivá
znamení
pozmění.
To se jen zdá.
Tichá je noc a hlučný je den,
ulice plné nezvaných lidí.
Málokdo vidí, o kolik je
podveden.
Rozloží
oblázky
do písku
v znamení zla.
Stočená
na zemi
vyčkává,
až přijde tma.
Jedový zub se zakousl tam,
kde praskla modrá, klikatá žilka.
Je to jen chvilka, pak vystoupíš
ke hvězdám.
Nemysli na noc, když je noc,
nemysli na svět, když svět není.
Nevolej nebesa na pomoc,
nehledej v nich žádné vysvětlení.
Nepřej si poznat smích a pláč
té, která sťala tenká stébla.
I s dobrou kartou jsi špatný hráč.
To je ta žena, která tě svedla.
