Závazky vyšší aristokracie
K večeři mám párek pávů,
musím dbát na správnou stravu,
protože jsem komtesou.
Musím myslet na svou váhu,
na svou pleť a na popravu,
ke které mne ponesou.
Způsob, kterým piji kávu,
zatěžuje moji hlavu,
připadám si pokleslá.
Markýz ve svém žlutém hávu
přinesl mi tajnou zprávu,
zve mne k sobě do křesla.
Ač společensky postavena
a historicky doložena,
mám stále jisté obavy,
zda jsem sto, byť oblečena,
uplatnit tvar své postavy.
Po své vůli, po svém právu,
pro svou čest a pro výstrahu
opouštím své vězení.
Markýz, zdá se, ztratil hlavu,
která byla v nesouladu
s tím, pro co jsme zrozeni.
Jsem delikátně roztomilá
a v tom je skryta moje síla
s níž pozoruji markýze,
kterému jsem odpustila,
že spolkl mého platýze.
Jsem vyzývavě okouzlena
svým způsobem a podle jména,
v něm skrývám tajné úmysly.
Markýz pláče jako žena.
Krásný je ten, kdo nemyslí!
