Znamení, v němž lze dojít vítězství
Klepeta koně, obraz záletníka.
Na hroší kůži černý mravkolev.
Vše pomíjí, svět přesto nezaniká.
Lev čistí Augiášův chlév.
Směs rulíku a bolehlavu
na jeho, nikoli na naši hlavu;
krev stéká dolů po zádech.
Jazykem supa, světlem pravoslaví,
pod jitřní hvězdou stopa kamene.
Ve stínu tmy a na bojišti slávy.
Část hlavy, zbytek ramene.
A potají a pro výstrahu,
u cizích dveří, leč na vlastním prahu,
kdo vstoupí, kdo si vzpomene?
Na kostce cukru, ve sklenici mléka
a v dutých kostech motýl dřevokaz.
Manželka krále v kostele se svléká
a biskup čeká na rozkaz.
Tak pomalu si dítě zvyká
na barvu očí svého zpovědníka,
na slunce, tmu a na provaz.
Snad stále sami, k večeři i k zlosti.
Krevety a kapři,
bratranci a bratři,
sůl, stéblo slámy, sladké souvislosti.
Pýr v poli, pole bitev, ztrát a zisku.
Milenci a stáda,
pomněnky a zrada
Ta cesta v písku vede k obelisku.
Zamrzlá studna, vesmír nad Jerichem;
až u dna setkáte se se svým hříchem,
na stole naleznete kost.
Tak neprozraďte své sny nečekaným smíchem
a věřte mi, to není maličkost.
Na mozku nádor, pavouk na žaludku,
manželka na vás čeká v domě smutku
a chystá úskoky a lsti.
Tak vyhněte se tomu zádušnímu skutku,
který je pro ni důvod závisti.
Sup dosud nespí, veslař nevesluje.
Pohoří či řeka, Stěžeň, nebo stožár?
Babylón a Mekka. Ticho, tma a požár.
Hlad vyhnal hada z lůna dračí sluje.
Osud se zdá být ospalý,
moc zlovolná, svět nestálý.
Směs arzénu a cyankáli
ostatně na popel jim tělo spálí
jak nefritové úskalí.
