Bio nebio
a v zemi vzdálené, kde nejmocnější Císař vládne, i zrodilo se Nezkrotné zlo...
Stručná historie nezkrotného zla:
léto 2004 – za neustálého kalení se ve škeblích dvou kytaristů Pavla a Sejtna rodí prvotní nechutné myšlenky a úvahy o založení spolku, který někdy v průběhu téhož roku doplňují svojí přítomností Gurtlis (basa) a tehdy ještě punkově smýšlející chlapec Vítek, jakožto hluboko intonující vokálista.
podzim 2005 – zkušební výstup v undergroundovém prostředí garáže kdesi u Rýnovic před bandou lehce promrzlých a přiopilých kámošů se Strnyho hostingem na bubínky s takovou velkou pikslou. Milník, jenž je možné s přimhouřenýma očima považovat za prvotní projev mimiker veřejnosti. Po tomto výstupu následuje alkoholická ceremonie a lídr Vítek po nadlidském licím výkonu pálí mosty za svým dosavadním charakterem, mutuje v grindcorovou bestii a Sejtnem je přejmenován na Krvevýtoka.
jaro 2006 – jaro 2007 – v kapele dochází k řadě změn, mezi něž se především řadí Gurtlisův odchod z kapely, Sejtnovo upuštění kytary a následné uchopení basy, ale především nástup prvního právoplatného bubeníka mimiker Romana Barbory, jenž si pro svůj jemný cit k rytmické agresi vysluhuje pseudonym Agressive a kapelu s jejími nápady posouvá do nových dimenzí. Spouští se vlna skládání nových věcí s vidinou koncertů na obzoru.
léto 2007 – první výstupy SMHC v aktuální sestavě jsou následovány rozpačitým a vesměs negativním hodnocením ze strany publika (odpojené mikrofony končí v pivních půllitrech, členům kapely je vyhrožováno pěstmi,…). Krvevýtok se na pódiu stává neřízenou střelou.
podzim 2007 - zima 2008 – období zkoušení, úprav repertoáru a především pesimistických úvah o další existenci SMHC.
zima 2008 – léto 2008 – účast v soutěži amatérských kapel Stárplej, výhra soutěže a následné hraní na hudebním festivale Trutnov Open Air; ohromnou motivační odměnou pro kapelu je založení fanklubu SMHC Asylum (zakladatelé: Cooper, Deimos, Kaledu Laut).
léto 2008 - současnost – SMHC se za neustálé přízně svého SMHC Asyla koncentrují na skladbu nových věcí, experimentují s tvrdšími žánry, uctívají Krvevýtoka a modlí se k němu proto, aby si do budoucna třeba zase někde mohly zahrát naživo.