Nynější kapela Sen pana Otty vznikla v roce 1998. Tehdy se na poličském gymnáziu sešli v prvním ročníku Lacmánek, Čech, Kapr a Vodečka. Při společných cestách na oběd za divokého prozpěvováni Původního Bureše a Znouzecnosti dostal Lacmánek neodolatelnou touhu naučit se hrát na kytaru. Nablízku se vyskytující Vodečka ho naučila první tři akordy. Dál už to šlo skoro samo - Lacmánek s Čechem nevynechali jedinou příležitost, aby vzali kytary a hráli : kdekoli, jakkoli , cokoli.
V červnu roku 1999 se konala v poličském Tylově domě přehlídka poličských kapel a hudebních uskupení. Lacmánek tehdy ukecal Čecha, že tam vystoupí taky a zahrají na akustiky pět Čechových písní - Podivný stavy III, Barák, Michal , ... .Název "kapely" byl více než symbolický - No Future . Duo hudebníků, z nichž Lacmánek hrál na kytaru přesně 4 měsíce a neuměl ani baréčka sklidilo víceméně úspěch a základ pro dny příští byl položen.
Po prázdninách začalo již regulérní zkoušení. To už Čech s Lacmánkem nehráli sami - v jedné třídě poličské Zušky každý pátek zkoušel i Kapr na akordeon a Mája na bubínek - djembe. Jelikož to už nevypadalo na no future, kapela se dle plakátu Lenky Sauerové přejmenovala na Sen pana Otty. První regulérní dokonce hned dvojkoncert byl 13.listopadu 1999 na Jordáně na Podzimním bále Zuš a v hospodě Na Krétě.
V září roku 2000 byla otevřena zkušebna v Tylově domě a SPO začal zkoušet tam rozšířen o Peťku a housličky a Vodečku na druhý bubínek, který suploval Máju , když jí někdy ze školy ujel stop. Tak nějak pozvolna začal Čech měnit akustiku za elektriku, Vodečka zůstala natrvalo jako druhá bubenice. Tylák se ale začal záhy opravovat a tak luxusní zkušebna zmizela v nenávratnu.
Na podzim roku 2002 se Mája vdala a budoucí malý bubeník Kuba se narodil v srpnu 2003. Čech definitivně zakotvil u elektrické kytary a Vodečka přestal jeden bubínek stačit a tak přesedlala na stoličku za klasickou velkou bicí soupravu.