V posledních týdnech jsme si vystřihnuli další dvě koncertní dobrodružství a byla by škoda, kdyby nasbírané poznatky nespatřily světlo světa - byť si to možná nemyslíte. Máme za sebou pravděpodobně poslední venkovní akci roku, neklapne-li turné po Antarktidě, a návštěvu v dobře známém Šumperku.
Byť má Jeseník vlajku na mapě malých pivovarů poměrně krátce, patří mu zaslouženě. Minimálně část klokanů patří mezi spokojené konzumenty produktů Minipivovaru Jeseník , který k oslavám druhého výročí od založení připravil taktéž druhý ročník akce zvící se Svatováclavský minifest. Páteční večer měl být spíše klasickým koncertem a sloužit k "rozehřání" návštěvníků, ovšem tato idea vzala velmi rychle za své. Mrazík pravděpodobně mával berlou mrazilkou příliš daleko od Irkutsku a tak se zima částečně dostala i do Jeseníku, přičemž teploty se nad bodem mrazu držely jen zuby nehty. Ještě před námi se s chladným podnebím musely popasovat kapely Iron a Pro-Fest, nicméně zvládly to se ctí - a neskromně si dovolím říci totéž i o našem vystoupení, jež večer uzavíralo. Byť zejména prsty kytaristů zakusily své a bylo potřeba ladit častěji než obvykle, omrzliny jsme nakonec měli pouze na nohou (přičemž k amputaci bylo potřeba přikročit jen výjimečně) a do kolonky "ztráty" v technickém výkazu jsem napsali pouze potenciometr na Márově kytaře. Kulich dolů patří všem, kteří i v jedenáct večer hrdinně stáli před pódiem.
Poděkováni si zaslouží všichni návštěvníci, zejména pak ti, co vážili cestu z Jeseníku. Speciální díky pak patří Vojtovi Brezniakovi, bez jehož asistence by byla cesta i průběh koncertu mnohem komplikovanější.
Naslyšenou již brzy!
Frodo
Ani v prázdninových měsících jsme neustoupili ze svého tvrdošíjně hájeného průměru "koncert měsíčně". Žádný ze členů kapely se letos nevydal s přepravkou plnou lančmítu na jadranské pláže, tudíž jsme mohli potěšit nějaké ty návštěvníky v blízkém okolí.
Prvním z odehraných koncertů bylo vystoupení na domácím festivalu Made in Euroregion. Z evropských prostředků zafinancovaný předvečer pivních slavností, které jsou v Jeseníku suverénně nejmonstróznějším zábavním podnikem roku, je
přeci jen více určen mladším a otevřenějším návštěvníkům. Pódum jsme tedy sdíleli s kapelami jako Kofe-in, K2 či Shit Drive, což je nám přeci jen stokrát milejší, než kdybychom se měli den na to postavit po bok Dalibora
"Halfplaybackového Hurikána" Jandy. Festival jsme okolo půl šesté odpolední zahajovali, s čímž měli někteří členové kapely zpočátku problémy, ale rozčeřené vody se zavčasu uklidnily. Devizou festivalu byl naprosto profesionální zvuk, rozlehlé pódium a
přepychový servis v backstagi - tudíž jedinou nepříjemností bylo intezivní horko, které by zmohlo i klokana (i když velbloud by si možná liboval). Zejména kvůli tomuto povětrnostnímu aspektu musíme poděkovat všem, kteří takto brzy přišli do areálu Asturu, i když tam neprodávali
zmrzlinu.
Byť mají SkipJack s punkem společného asi tolik, jako Karel Schwarzenberg, neznamená to, že by úplně ztratili spontánnost. Když nám tedy pár dní před druhou srpnovou sobotou zavolal Sedli (frontman Live It a šedá eminence Shit Drive), jestli bychom si nestřihli takové oddechové, nevázané vystoupení Na Cikánce v Branné, nemohli jsme odmítnout. A stálo to za to! Sál Cikánky je z prostorového hlediska dobře řešený a rozhodně má potenciál pro konání akcí od besídek mateřských škol až po pagan metalový Samhain. Sympatická je i snaha majitele zřídit v něm něco jako vybavenou zkušebnu pro začínající hudebníky v okolí - na místě bylo přítomno mnoho erárního vybavení, byť ne vždy v odpovídajícím technickém stavu (zpěvový aparát kupříkladu během koncertu pravidelně vypadával a nakonec bylo nutno hrnout vokál do publika přes odposlech). Co však scházelo na technice, to vynahradili lidé. Ať už kluci ze Shit Drive, kteří opět předvedli divoký, rebelský a odvázaný punkrockový nářez, tak návštěvníci, jenž nás pod pódiem podpořili neméně odvázaným způsobem. Mnozí vážili cestu z Jeseníku, aby sobotní večer strávili na živém koncertě, čehož si vážímě ještě víc, než toho kokainu a prostitutek, které si za hraní obyvkle účtujem. "Na punk" se stalo heslem večera a je dost možné, že si celou taškařici na Cikánce někdy zopakujem.
Brzy napřečtenou
Frodo