Skipjack crossover / Jeseník

Po delší koncertní pauze se družstvo SkipJack představilo v nezměněné sestavě na dvou hřištích okresního přeboru. Nálada byla bojovná, leč cíle veskrze skromné - ozkoušet si znova stání na prknech, která znamenají cesťák a doladit živé provedení nových skladeb, jejichž podstatný díl jsme do aktuálního koncerního setu zařadili.

Nevím, jak jsou na tom s motorkáři v jiných okresech, ale ti z Motoklubu Jeseník jsou zkrátka správní kluci, kteří platformu svého občanského sdružení nevyužívají pouze pro své potřeby, ale připravují i akce pro širokou veřejnost. Motosraz ROXOR Jeseník, který letos probíhal druhým rokem je někde na půli cesty - jasně, příznivci jedné stopy si jej asi užijí nejvíc, ale ani běžný návštěvník bez koženého overalu nepřijde zkrátka. Se SkipJack jsme otevírali páteční program, v době, kdy se většina návštěvníků teprve sjížděla, tudíž k pódiu logicky moc párů očí nesměřovalo. Přesto z nás nervozita na pódiu rychle opadla a nakonec z toho byl poměrně fajn večer, za který jesenickým motorkářům nelze nepoděkovat.

O týden později jsme v severoafrickém počasí vyrazili směr Javorník, který nám není zcela neznámý - ostatně na Travnou, což je poslední štace před koncem světa kousek za Javorníkem, jsme se najezdili jak za koncerty, tak kapelovými večírky. Dějiště páteční akce však bylo jinde - v překvapivě solidním areálu javornické Střelnice. Na místo jsme tentokrát dojeli s dvouhodinovým předstihem ( tak o 1h 40 min delší časová rezerva, než si necháváme obvykle), což nám umožnilo strávit příjemný podvečer ve společnosti zapadajícího slunce a neodbytného hmyzu. Organizace se tentokrát zhostili velkorysí a přátelští Traktor, jedni z účinkujících večera. Byť se návštěvnictvo trousilo poměrně pomalu, nakonec snad akce úplně katastrofálním provarem nedopadla, zejména když hlavní hvězdou večera byl Miro Šmajda, lamač dívčích srdcí, zvlhčovač jejich kalhotek a privilegovaný klient společnosti Taft. Toho jsme ovšem nezastihli in persona, neb jsme po vcelku podařeném koncertě s nadstandardně dobrým zvukem a chvilce vystoupení Traktor narychlo odjíždeli. Jeden z členů posádky totiž objevil v noze zakousnuté hladové klíště, tudíž jej bylo nutné urgentně transportovat do Fakultní nemocnice Na Bulovce, kde se podobil několikahodinovému chirurgickému zákroku.

Další porci verbálního teroru za SkipJack sepsal

Frodo

Ve slunnou sobotu 20. října jsme opět naložili své Känguruwageny rozličným muzikantským vercajkem a vypravili jsme se na druhé pokračování Meatfly Metal Festu do malebné (bez legrace) vísky Verměřovice, nacházející se kousek od neméně malebného města Jablonné nad Orlicí. Kytarista Mára při průjezdu prohlásil, že to tam vypadá "jako někde v Německu" a já nemohu jinak, než mu dát za pravdu - byť jsem, co se domovského Freiwaldau týče, takřka patriotem, v Jablonném bych si klidně pořídil dvojdomek. Ceste byla zpestřena pauzou na společné foto, neb bubeník Vít potřeboval ozkoušet nové hipster filtry na svém iPhone bůhvíkolik. Poté, co jsme se cestou míjeli nádeherné scenérie kopců opájejících se podvečerním sluncem, zastavili hoši v Červené Vodě u jakýchsi kontejnerů. Inu, není nad precizní location scouting,

Pořádání Metal Meatfly Festu se zhostili ostřílení borci ze Shatter, kteří akci pečlivě naplánovali a o vystupující se výborně postarali, za což jim patří náš velký dík, neb na něco takového nejsme z australské buše zvyklí. Verměřovický kulturák je prostorný a nabízí několik občerstvovacích kapacit, z nichž některé vypadaly čerstvě zrenovovaně a jiné zase totálně oldschool - kupříkladu sklepní výčep přímo pod pódiem, kde by mohli pochlastávat třeba hrdinové Okresního přeboru. Skanzen a servis pod jednou střechou.

Úvodní set Törtharry jsme bohužel příliš neregistrovali, neboť jsme byli zaneprázdněni seznamováním a chystáním vercajku. Jak jsem během večera pochopil, v loňském roce byla návštěvnost akce podstatně vyšší, což je škoda zejména vzhledem k lineupu zahrnujícímu třeba Nil, Madgod či Snail. Ovšem každý, kdo ví, jaká loterie je v ČR pořádání koncertů, už za těchto okolností jen rezignovaně pokrčí rameny, I naše vystoupení jsme ze začátku hráli takříkajíc "pánubohu do oken", nicméně v průběhu setu se našli i návštěvníci, kteří nás se zaujetím sledovali pod pódiem, za což jim patří smeknutá kšiltovka, neboť i díky nim jsme nakonec měli ze setu dobrý dojem. Doufáme, že jsme vás alespoň trochu pobavili.

Kromě naší oblíbené post-koncertní občerstvovací fáze jsme měli možnost mrknout také na vystoupení pár dalších spolků - metalcoreových Descent of the Scarlet Skies, kteří v protikladu k čápům přiletěli tentokrát z jižních krajin, a pořadatelských (a ve své podstatě domácích) Shatter, během jejichž energického a nekompromisního vystoupení zhoustla koncentrace návštěvníků v sále konečně na alespoň zhruba adekvátní míru. Nicméně vzhledem k tomu, že už nám doma hladověly akvarijní rybičky,  nachýlil se náš čas odjezdu. Děkujeme ještě jednou Shatter, celé pořádající crew a návštěvníkům!

Za SkipJack sepsal

Frodo

P.S.: Jestli jste dočetli až sem, máte mou upřímnou soustrast.

Byť jsme na Jesenicku letní slunovrat donedávna slavili obřadním upalováním válečných zajatců na hranici, život přináší změny. První sobotu po něm se přímo v Jeseníku v areálu Asturu, oblíbené to destinaci pro open-air akce, uskutečnil již 4. ročník Koncertu pro Jeseníky, akce pořádané MKZ Jeseník a spolufinancované z evropských peněz. Naše první díky tudíž směřují k Jirkovi Jurášovi z MKZ (v civilu taktéž Gulash ze Soulsick), který nás na koncert pozval,. a Hermanovi Van Rompuyovi (pokud jsem zkazil skloňování, omluvte mě, vlámština mi nikdy ve škole moc nešla).

Zahrát si na finančně dobře zajištěné a pečlivě zorganizované akci je vždycky radost, o tom žádná. Člověk má k dispozici pódium větší, než je často výměra jeho skromného bytu,  servis v backstagi (copak servis, vůbec přítomnost backstage je potěšující) a šanci pozorovat zkušenější "kolegy z branže". Na Koncertě pro Jeseníky vystoupili kupříkladu Clou a Rattle Bucket, přičemž sestavu doplňovali Horyzont z nedaleké Nysy. Ti také zkraje večera zvučili jak na veletrhu audiotechniky, tudíž se harmonogram akce krapet naboural. (Zeptal bych se proč, ale krom vlámštiny teda neumím ani polsky.)

Pro SkipJack to nakonec ale byla ohromná výhra, jelikož jsme v upraveném plánu večera byli obdařeni přepychovým hracím časem okolo půl jedenácté, ale především - slušnou řádkou fanoušků, příznivců a diváků, s níž jsme dopředu ani v nejmenším nepočítali. Děkujem VÁM VŠEM, kteří jste v Asturu onen večer byli, hrálo se nám výborně a díky vám zafungoval onen pověstný obousměrný přenos energie, který dělá z dobrých koncertů super koncerty. Pořekalo "doma je doma" v tomto případě skutečně platilo. Budeme se těšit naviděnou  a naslyšenou!

PS: Že jsem sliboval report z nahrávání a nějaké nové koncerty? Coming soon.

Za SkipJack crew

Frodo