Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Smädný mnich big-beat-alternative / Olomouc
Playlist kapely
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Kytara
Nástrojové obsazení:
Baskytara,
Zpěv
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Bio a historie
Kapela vznikla nejspíš v roce 2000, kdy zakládající členové Vojta Jemelka, řečený Břecek, a Dominik Ševčík s přezdívkou Had začali získávat první zkušenosti s alkoholem. Vzhledem k tomu, že zkušenosti získávali na školním výletě v Tatrách, oním nápojem bylo slovenské pivo Smädný mních – odtud název kapely. V původní sestavě působili výše zmínění společně s Vojtou Venkrbcem a Michalem Giacintovem, přezdívaným Supo. Ten tehdy hrál v kapele Podzemníci, a měl tedy přístup do zkušebny ve sklepě farního domu poblíž katedrály sv. Václava v Olomouci. Tam si, vzhledem k muzikální negramotnosti, vyzkoušeli různé hudební nástroje, až se kapela ustálila takto: Břecek – zpěv, Had – kytara, Vojta – kytara a Supo – bicí. V tomto složení odehráli první z řady chladně přijatých koncertů; vystoupení na Malém akustickém festivalu členům vlastně podepsalo ortel vyloučení ze skautské organizace.
Nedlouho poté přibrali do kapely Přemu Štrajta, který o sobě statečně prohlašoval, že hraje na baskytaru, aniž by ji ve skutečnosti byť jen vlastnil. V této sestavě kapela prošla několik věru zemitých zkušeben a přibrala saxofonisty: nejdříve Pepu Nováka, krátce nato Tondu Laibnera. Poprvé kapela vystoupila s oběma saxofony na Festivalu plném slunce v hudebně Gymnázia Hejčín; toto sice posluchači odměnili uznalým pogem, ale následovala i polízanice s čištěním dlažby plné čar od bot. Následovalo několik koncertů, z nichž ten poslední, v srpnu 2002 na festivalu Utětě v Troubelicích, byl první skutečně vydařený. Krátce po tomto vystoupení odešli z kapely Supo a Had, kteří byli nahrazeni Martinem „Poky“ Pokorným za bicími a Honzou Procházkou u kytary.
Kapela, jejíž členové mezitím začali zvládat své nástroje, si našla stálou zkušebnu v rodinném domku nesmírně vstřícné a tolerantní rodiny Vlachových, na saxofon se ustálil Tonda, po intenzivním zkoušení následovaly i úspěšné koncerty, první demo (Hoříme – nehasit!) a kapela se stala v Olomouci poměrně známou. Na vzrůstající popularitě kapely se nemalou měrou podepsal i fakt, že kapela začala hrát Honzovy skladby, které měly rozhodně blíže k mainstreamu, a tedy i dospívajícím dívkám, než předchozí repertoár. V roce 2003 končí v kapele Přema, kterého u basy nahradil Jirka Řehulka, krátce nato je Poky vystřídán Lukášem Najdekrem, zvaným Kokiš.
V této sestavě (Břecek – zpěv, Vojta – kytara, Honza – kytara a zpěv, Tonda – saxofon, Jirka – basa, Kokiš – bicí) dosáhla kapela vrcholu popularity. V roce 2004 si však Tonda popálil při plivání ohně jícen, a tak ho na nahrávání alba „Chodníky v hlavě“ a pozdní období nahradil výše zmiňovaný Pepa. Roku 2006 kapela nadlouho pozastavila činnost rozlučkovým koncertem, kde vystoupili všichni bývalí i stávající členové kromě Pokyho.
První „návrat“ proběhl v roce 2009, protože náš dobrý kamarád František Mrtvý si moc přál, aby mu Smädný mnich zahrál k tanci a poslechu na svatbě; nakonec z toho byl dojemně kamarádský koncert pro Františka a Lucku v olomouckém baru Garch v prapůvodní sestavě obohacené o Přemu a Pepu.
Na jaře 2012 se Supo navrátil z Prahy a v stesku ho napadlo, že obnovení kapely by byla dobrá záminka k tomu, aby se staří kamarádi aspoň čas od času sešli. Kapela se tak začala scházet v sestavě Břecek, Had, Vojta, Supo, Přema a Pepa; Had ovšem záhy usoudil, že ho již taková muzika nebaví. V říjnu 2012 proběhlo tvořivě plodné soustředění ve Dzbelu, a v květnu 2013 kapela překvapila koncertem v Topolanech, kde představila čerstvý repertoár, jakož i trojici vzkříšených hitů z nejstaršího období, za něž vděčíme především Hadovi.
A nakonec? Historie se zopakovala: Supík oznamuje odchod do cely klášterní, a tak si v létě 2013 nadělujeme památeční nahrávku z příkazského studia Palba, kde se nám i podařilo přemluvit Karla Růžičku, aby nahradil nenahraditelného a nastoupil za bicí.
V roce 2016 dochází k výměně saxofonisty, na místo vytíženého Pepy (který nám však občas ještě zaskočí) přichází Vojtův brách Tadeáš. Posléze odchází (opět) bubeník, nicméně Kája rovnou nám dohodil příkazského rytmického mága Matese.