Tak´i´taK skládají hudbu sobě vlastní a tak jak ji cítí, díky tomu se v ní odráží od každého kousek a dá se říct, že se žánrově pohybuje na pomezí experimentálního pop/rocku. Prostě tak a trochu i tak. Demo čítající tři skladby, které si zde můžete poslechnout bylo náhráno v roce 2009 (bicí - Vojta Kollert).
Kapelu tvoří a hudbu v ní vytvářejí...
Klára Švagrová - zpěv
Ondřej Kuděj - elektrická kytara
Josef Vodička - klávesy
Petr Kulich - baskytara
Gil Kent - bicí
Kapela vznikla v průběhu ledna roku 2008 ve složení basa (Kulda), bicí (Vojta Kollert), kytara (Ondra Kuděj), příčná flétna. V létě téhož roku odchází z časových důvodů flétnistka. V říjnu se ke kapele přidává klávesák Pepa, který se přihlásil na inzerát a bez problémů se zapojuje a obohacuje tvorbu o další zvuky. Začátkem listopadu přichází zpěvačka Klárča a přijímá post frontmanky. Po roce hledání se kapela ustálila na pěti členech a po dalším roce se shodla na názvu Tak´i´taK, který přibližuje posluchačům nezařaditelný hudební žánr kapely. V roce 2009 vzniká demo nahrávka o třech skladbách a až do června roku 2011 kapela v této sestavě hojně koncertuje na festivalech i vlastních akcích. Následující pauza je zapřičiněná těhotenstvím zpěvačky a kapela se znovu sehrává v roce 2012 nejdříve s novým trumpetistou Francescem a posléze i s novým bubeníkem Davidem. Francesco s námi odehraje jeden koncert a pak prapodivně mizí (škoda ho). David do kapely dobře zapadá, ale jeho pracovní a rodinné vytížení mu neumožňuje dál s kapelou hrát. Přesto mu patří díky za koncert, který s námi odehrává v říjnu 2012. A zpěvačka opět nastupuje na mateřskou a přichází další pauza.
A tak se rozjíždí všechno na novo..
Texty k našim písním:
Accident (text: Klára)
1. Začíná to ránem, kdy se slunce opře do oken,
všechen pohyb zpomalí se rázem.
Snažím udržet myšlenku, že tu jsem.
Nad hlavou mi krouží hejno ptáků,
už cejtí sousto svý.
Zaplujou, schovaj se v mraku,
mě na zádech lehce zamrazí…
Ref.: Stále válčím, já stále válčím (2x),
boj ale nevzdávám.
Nevinné zvíře hladím (3x),
odpověď nečekám.
2. Mihnul se mi před očima přelud, pomoc mou rád by rád.
Ale já ji nedokážu dát,
zmizela energie, nestačí jen chtít.
Už je pozdě, poslední minuta
mi prchla někam do polí.
Chci i nechci zapomenout,
Ať už to nebolí…
Ref.: Stále válčím…
Jedinečná (text: Kullda, Klára)
1. Co to zvoní...?
Asi struny...
Neladí moc v uších mých.
Kytarový tóny sedí.
Nevim proč...
Trochu se mi rozplývaj.
Vidim členy co se hejbaj,
poťouchle se usmívám.
Moje uši už si zvykaj,
kolotočem zvuků proplouvám.
Ref:
Trochu divná...
Je jedinečná...
2. Kolotoč jel zase znova,
slyším tóny mámivý.
Začínám si na to zvykat,
drobný chyby promíjím.
Co to zvoní...
Asi struny...
Ted už ladí v uších mých.
Kytarový tóny sedí...
Nevěděla jsem, už vím.
Že to spolu celkem ladí…
Prokousala jsem se tím, tím zvukem proplouvám!
Ref.:
Trochu divná...
Je jedinečná...
Kliška: Ospalé klišé (text: Klára)
1. Ráno se probouzí, oči má slepené.
Vůbec nic nevidí, kafe je studené.
Rádio vyhrává časové znamení,
tak tohle nedává, totální zmatení!
Ref.: Zmatení..
Chce se jí spát
Nechte jí spát
A tiše snít o vzdušných zámcích v bezedných rámcích.
2. Oči zas otvírá,
světlo ji probudí,
daleko od lidí.
Ztratit se v peřinách,
schovat se do snu.
Fetovat z peří prach,
zprávu pak pošlu:
„Ztracená ve spánku, nestihnu dorazit.
Posílám pozvánku s poznámkou: s tebou snít..“
Ref.: S tebou snít..
Chce se mi spát
Nechte mě spát
A tiše snít o vzdušných zámcích v bezedných rámcích.
3. Konečně prozírám,
každý ráno znova a znova.
Smíření přichází:
životní osnova!
Naštěstí poslední umírá naděje
a než se nadějem, den končí večerem.
Námořnická (text: Klára)
1. V dálce vidím vlny se vzdouvat,
s mořem v zádech nemá se smlouvat.
Kdo tohle ví, ten drží se zpátky,
s divokou vodou nehraje hrátky.
2. Námořník můj pohled má skoupý,
pořád si říkám, že není tak hloupý,
aby svůj život riskoval v sázku
a houpal se nad smrtí na tenkym provázku.
3. Do svojí náruče schoval to trápení,
co souží ženu čekající na znamení,
na loď v dálce se známym obrysem.
Přitulí ji k sobě, jak nic nestalo by se.
Ref.1 Když pokoru nemáš, pozor si dávej,
ať nezbyde tvý milý jenom slz závěj.
4. Kráčím sama, loudám se nábřežím,
už všechno jsem dala, nevnímám a nebrečím.
Zmizel zas v dáli na lodi houpavý
a mě nechal doma se srdcem bolavým.
Ref.2 V dálce vidím vlny se vzdouvat,
s mořem v zádech nemá se smlouvat.
Kdo tohle ví, ten drží se zpátky,
s vodou divokou nezačíná hrátky.
Ref.2 Námořník zmizel, kdo to pochopí?
Námořník zmizel, kdo ho pochopí?
Jeho milá svůj žal v krčmě utopí,
kdo jí pochopí?
Princezna (text: Klára)
1. Za sklem se ladně vlní,
ty nevíš kudy kam.
A ptáš se jestli voní
ta prapodivná rostlina.
Z pocitu, že ji objímáš,
přes den ztrácíš hlavu,
v noci husí kůži máš
a bloudíš v davu.
Kdo by netoužil
po dokonalém,
neměl by sny, by nežil
nespokojíš se s málem!
Ref.: Vidíš co vidět chceš,
příběh ti utíká!
Princeznu nenajdeš,
ona se nesvlíká.
Hledáš ji ve víně,
chybama proplouváš.
A svojí podstatu
úspěšně zamlouváš.
2. Sklo pilně denně leštíš,
nikde žádná čmouha.
Večer se tiše modlíš,
aby ti neuschla.
Nikdy ji neobejmeš,
rozbít sklo, odvaha není.
Nikdy si nepřivoníš,
tak sleduj jemné chvění.
Ref.: Vidíš co vidět chceš…
Dneska ne.
Máchova májovka (text: Klára)
1. Jedu autem krajinou,
dálnice ubíhá.
Míjím lesy a pole směrem na Teplice,
to správný znamení hledám.
Vpravo objevuje se Radobýl,
tenhle kopec, ten svý kouzlo má.
Už je to dýl, co si tam Hynek se svojí můzou hrál.
Ref. Když teplo do kostí, do kostí prostoupí,
po dlouhý zimě zlý, tělo se probouzí.
Stále se usmívám, nechápu důvody,
snažím se pochopit svý jarní nálady.
Pivo je studený, zahrádka ševelí,
vrchní je pomalej a mně to nevadí.
Pořád se usmívám, voní i záchody:
Za květen „lásky čas“ vděčíme Máchovi!
2. Karel od papíru oči zvedá,
vidí v dálce hořet dům a tak běží
a pak celou noc
Litoměřický oheň hasí.
Ranní probuzení, na plicích pálení,
rozstonal se a jeho život skončil v horečkách
a blouznění.
Máj naštěstí dopsaný!
Ref. Když teplo do kostí, do kostí …
Vesmírná: návrat ze snu (text: Kullda, Klára)
1. Stojím v prázdnu se zakloněnou hlavou
ruce v kapsách mám,
pozoruji nad sebou oblohu tmavou,
bloudím po hvězdách.
Prostor mě obepíná, prostor mě objímá,
nechám se unášet…
Svý tělo nevnímám ani ho nevidím,
začíná pršet:
Ref. Déšť, elegantně se snáší déšť,
kapky nedopadaj až na zem,
ale levitují kolem mě.
Pohrávám si s myšlenkama,
pohrávám si s kapkama,
obrazec z nich tvořím
složený do starodávného zrcadla.
2. Stojí tu přede mnou, stojím tu před ním,
ruce v kapsách mám, v odraze se vlním.
Chvilku hledíme, zvědavost nám nedá,
zavřu oči - vkročím... já letím…
…otvírám oči, všude je tma!
Chvíli tápu, pak se začnu probírat.
Navrácen do reality sedám si na postel,
marně si vzpomínám, zda byl to jen déšť:
Ref. Déšť, elegantně se snáší déšť…
Dračí kořeny (text: Klára)
1. Láska hory přenáší,
překoná i malý omyl,
co se jedný slečně stal.
Tak poslouchejte dál...
Dnešní večer bude zářit,
užít si chce mládí,
nenechá si radost zkazit
a na večírek pádí..
Ref.: Krásou září, tančí a zpívá.
Životem jí srdce tepe.
Pomalu se venku stmívá,
zapomíná, že miluje tebe.
Vrátila se domů z flámu,
ale jak to říct?
Nemá v sobě čestnou dámu,
nemáš vědět víc.
2. Že můj milej zůstal doma
neznamená, že i já
nechám svoje mladý tělo
nevybitý usínat.
Všichni kolem očima koulí,
smějou se a tančí!
Užívejme si tyhlety chvíle
dokavaď nám síly stačí.
Ref. Krásou září, tančí a zpívá..
3. Se zděšením si promne oči:
„Ježiš to byl večírek!"
Zas probudila v sobě kořeny svý dračí,
na polštáři leží papírek:
Zapomeň, kotě, hned teď a tady,
neukládej v paměti,
co bavilo tě včera se mnou moje bejby,
dneska z hlavy vytratíš..
Ref. Krásou září, tančí a zpívá..
A Nedovíš se nic
Nedělní cukrárna v úterý (text: Klára)
1. Vracím se z práce domů, unavená hlava je má.
V korunách podzimních stromů zbytek slunce ještě prosvítá.
Zabalím se do kabátu, zimou zkřehlá ramena mám.
Těším se na horkou čokoládu, co si s tebou v cukrárně dám.
Ref.: Uprostřed týdne, kdy se všechno kolem točí,
společně čas zastavíme a bez zbytečně dlouhejch řečí,
vytvoříme si sladkou chvíli a v cukrárně si najdem zázemí.
Načerpáme tam nový síly! Nedělní cukrárnu si dáme v úterý…
2. Koukám, co zbylo tu na nás, než paní milá zavře svůj krám.
„Žloutkový řez a indiánka, ten největší kousek, prosím vás!“
Ty mhouříš oči, ale bez váhání, nacházíš to, co nejradši máš.
Objednáš kávu s mlíkem, kremroli k ní
a horkou čokoládu, dobře mě znáš.
Ref.: Uprostřed týdne, kdy se všechno kolem točí…