Sledujte aktuální webové stránky: www.theharo.cz
The Háro vstupuje na scénu!
Nečekané se stalo skutkem! Na hudební scénu vstupuje nové muzikantské uskupení s neotřelým názvem The Háro! The Háro je klasické, shora vlasůprosté rockové trio z pozadí podporující v popředí stojící prostořekou
zpěvačku.
Členové nové formace nejsou jistě v hudebních kruzích neznámí. Za bicími sedí Jirka Jelínek, známý to basák z Hudby Praha. Za kytaru bere Zdeněk Hrášek, jazzman, kdysi člen jazzrockového Mahagonu, za vydatného
přispění baskytaristy Vladimíra Motýlka Savce z Visacího zámku. Nad těmito borci se nese libozvučný chrapláček Ally Sudové, zpěvačky z Hudby Praha. Z obsazení jest nad slunce jasné, že produkovaná hudba
nemůže nést jiný přídomek, než jazz-punk.
Neobvyklé, pozornost budící texty ve svižném tempu doprovází zvukomalebné punkové rytmy.
Přestože kapela začala se svojí tvorbou na jaře letošního roku, má již ve vínku více jak 20 vlastních skladeb a každým dnem přibývají další. Nejlépe vědět, jak chutná tahle neobyčejná muzika, je nad slunce jasné! Jít si ji poslechnout! Koncertní podzimní
dostihy začnou již v neděli 30. září v klubu Vagón na Praze 1. Jinak dozvědět se více o kapele, o koncertech i poslechnout si vybrané ukázky skladeb, jděte na: www.theharo.cz. Prostě začněte poznávat nepoznané! Stojí to jistě za to!
THE HÁRO aneb Jak se tohle mohlo stát?
30.duben je již miliardy let nejdůležitějším datem v historii vesmíru. Vědci z Císařské observatoře v indonéské Yogyakartě zjistili zpětným dopočtem, že k Velkému Třesku by došlo právě v tento den, kdyby existoval jakýkoli
kalendář. Jaký tedy div, že právě v letošním, tedy 2012. roce našeho letopočtu, zahájila v Měchenickém Campu svou činnost česká jazz-punková skupina The Háro? Co této pamětihodné události předcházelo? Celá řada nevysvětlitelných náhod! V roce 1977
zavítala do pražské Lucerny docela příšerná britská popová skupina Brotherhood of Man, vítěz tohoroční soutěže Ceny Eurovize, v níž dělal bedňáka prostý mladík Marek Knopfler. Druhý den večer po vystoupení si Marek zašel se svými kumpány na trošku
poctivého českého jazzu do Reduty, kde právě v jakémsi freejazzovém tradicionálu zběsile sóloval mladý kytarista Zdeněk Hrášek, tehdejší naděje domácí jazzové scény. "Fuck, this fucking guy plays without any pick, fuck!" ("Bože, ten úžasnej chlap snad
nemá trsátko, vidíte?!") vydechl užasle Knopfler. Tehdy se začal měnit Markův názor na hru na elektrickou kytaru. Po návratu domů prodal všechna trsátka a založil Dire Straits. Ve stejné době řešil Jirka Jelínek první zásadní problém svého života. Nemohl
se smířit s tím, že jeho milovaný nástroj - stoleté violoncello po pradědovi - hraje o poznání slaběji, než daleko mladší elektrické kytary jeho vrstevníků, zesilované k nesnesitelnosti domácími stolními elektronkovými radiopřijímači, případně dnes již
legendárními magnetofony Sonet Duo či B4. Jen díky náhodné kolizi v kuchyni, při níž jeho kamarád kytarista skončil po pádu přes odpadkový koš mezi zavařovacím hrncem a litinovou formou na velikonočního beránka, Jirka poznal, že obyčejná rána může být
hlasitější elektroniky a ze zbytků kuchyňského nádobí si postavil svou první bicí soupravu. A opět ve stejné době zvoní u dveří bytu rodičů Vládi (tehdy pouze) Savce Šťástky parta chlapů vedených příslušníkem VB: "Dobrý den, my jsme si přišli pro vašeho
kl... pro váš klavír jsme si přišli." Po té, co parta zmizela i s nenáviděným křídlem, vyrazil Vláďa do blízkého obchodu s kazovými hudebními nástroji pro kytaru španělského typu. Teď už se domů vejde. Za půl roku tam půjde znova. To si odtamtud odnese
svou první baskytaru. Má totiž jen čtyři struny a tudíž se snadněji ovládá. Po půl roce se s ní pochlubil sousedovi - filharmonickému hobojistovi a ten mu ji naladil. Ponechme tedy zatím naše tři hrdiny pár let v klidu, ať mají čas na svůj hudební vývoj.
Pouze mějme na paměti, že v drsném prostředí severomoravského Bruntálu začal koncem osmdesátých let minulého století romantický vztah rodičů Aleny Ally Sudové. Tušil tehdy kdo, že o dvě desetiletí později právě Alla své začátečnické ostruhy zatne do
slabin oblíbené kapely svých rodičů - Hudby Praha? A teď už je to ke skupině The Háro opravdu jen malý kousek. Musíme ale jít přes kapely Mahagon, Něžný Octopus, duo s Lubošem Andrštem, MacBeat, Horký dech Jany Koubkové, PRS Ivany Wolfové, Visací zámek,
Swing Band Ferdinanda Havlíka, Echt!, OZW, Hudba Praha/Jasná páka, Křižník Potěmkin/Potěmkinova vesnice, Piosenky, Sonalex&Co a další. Ve všech zmíněných tělesech naši - tedy již čtyři - protagonisté zanechali nebo stále ještě zanechávají viditelné
stopy svého mistrovství. A nyní tedy nastává poslední střih a to rovnou do poloviny ledna roku 2012. To se v jedné pražské světnici, ležící těsně nad čarou ponoru vytvořenou památnou povodní roku 2002, sešli všichni hrdinové tohohle vyprávění na první
společné zkoušce. Tedy až na Marka. Ten mezi tím stačil Dire Straits zase rozpustit a nebyl proto, jako potenciální rozvraceč, vůbec přizván. Z Alenky z Bruntálu se stala Alla z Pardubic s krásným hlasem a prořízlou pusou (to první ji třikrát zajistilo
přijetí na konzervatoř, to druhé měrou vrchovatou zapříčinilo i třetí vyhazov ze stejné instituce). V Pardubicích si navíc vypěstovala své blonďaté háro (pozor!). Z chlapců čas spáchal bezhára (a název kapely je tu!) se zarostlými bradami a taky se ani
jednomu z nich už minimálně jedenadvacet let nedá věřit, ale dohromady jim to ladí a vůbec funguje. Pravidelné zkoušky a pravidelná konzumace silnějších nefiltrovaných piv s tenčím kolečkem citronu pak zajistily opravdu poctivý přístup k tvorbě
repertoáru, který je drtivou většinou tvořen vlastními skladbami. Díky hudební minulosti a nátuře členů začala skupina svou hudbu označovat jako jazz-punk.
A jsme zpět v Campu v Měchenicích. Píše se 30.duben 2012 a na českou hudební scénu vstupuje svým prvním koncertem nová skupina: THE HÁRO.