Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
THEOFIL NIMBEX folk-rock / Most
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Theofil Nimbex je nepochybně filozoficky smýšlející a především všestranně umělecky talentovaná osobnost minulého a současného století, která zřejmě pro svou komplikovanou a vysoce introvertní povahu nevyšla ve
známost veřejnosti. Theofil Nimbex – utajená osobnost písničkáře, básníka, malíře a fotografa (umělecké směry, které jsme zatím u Theofila Nimbexe vystopovali). Podařilo se doposud shromáždit jen málo
střípků, které bohužel stále nevytváří celkový obraz jeho osobnosti, ale jen jakýsi neurčitý náhled, skromný náčrt. Zaobíráme se postavou Theofila Nimbexe téměř čtyři roky, přesto je nám stále zahalen v rouchu mlžných nevyřešených záhad. Jistá je
však skutečnost, že tento umělec svá díla vytvářel jen, jak se říká: „do šuplíku“. Jen ve výjimečných případech jimi obdaroval své nejbližší. Je více než pravděpodobné, že na své okolí působil velice podivínsky. Na jedné straně tichý nesmělý
v ústraní žijící samotář a na druhou stranu na svou dobu extravagantní umělec. PhDr. Igor P. Früschtuk zřejmě vystihl Theofila Nimbexe přesně, když o něm prohlásil: „Do všech stran křičící tvůrce! Škoda jen, že se ten křik zastavil
vždy jen u jeho nejbližších čtyř stěn.“ Kde Theofil žil? Z nepatrných zpráv, které se nám donesly, není dosti jasné, kde Theofil Nimbex měl stálé bydliště. Víme jen, že nějaký
čas žil v Krušných horách v městečku Přísečnice, kde, sice jen krátce, zaskakoval jako učitel základní školy. Theofil byl však na malé a nevyspělé žáky velice složitý ve výuce. A tak místo přiměřených forem výchovných návyků a hravého předávání
nové látky učebních předmětů, přiváděl žáky do depresí, pocitů marnosti a strachu z budoucnosti. Pochopitelně to nebylo ze strany Theofila Nimbexe záměr. Pouze v dobré víře seznamoval své žáky s nemilosrdnou realitou světa a života tak, jak
je sám viděl. Žáci propadli tak hluboko do pocitů marnosti, že přestávali chodit do školy, neboť už ani v ní nenacházeli smyslu. Theofil byl brzy nucen Přísečnici opustit. Pravda je ta, že krátce po této události byla Přísečnice vybydlena, zbourána a
na místo toho vybudována vodní nádrž dnes známá jako Přísečnická přehrada.
Theofil Nimbex se zdržoval po většinu svého života spíše v ústraní, a k tomuto účelu mu před rozšířením uhelných dolů v Podkrušnohoří posloužily už vybydlené domy, jak v Albrechticích, tak v Ervěnicích nedaleko Komořan. Je možné, že ho bylo možné vidět i v jiných obcích v okolí měst Mostu a Chomutova. Stopy Theofila Nimbexe se však ztrácejí ve Vernéřově nedaleko Kadaně, kde snad ještě v devadesátých letech žil v opuštěných domech, neboť i tato obec čekala na svou likvidaci.
Kde čerpáme? Na začátku našeho snažení se nám dostala do rukou od přátel a příznivců spousta materiálu. Většina úlovků, které máme k dispozici a které jsou uloženy v našem archivu, působí velice autenticky, ale ne vždy jsou podloženy stoprocentní jistotou, že pocházejí či pramení z tvůrčí invence našeho Theofila. Pátrání po původu rozhodně není lehká a levná záležitost. Ovšem u materiálu, který zde zveřejňujeme máme jistotu téměř stoprocentní a pod tuto hranici, co se týče zveřejňování rozhodně jít nechceme.V hledání kořenů osobnosti a díla Theofila Nimbexe a původu získaných materiálů nás často brzdí nejen časový nedostatek, ale také stav finanční. Spolupráce s odborníky a vědci různých oborů (lingvistika, komparatistika, filologie nebo také chemie atp.) vyžaduje dosti finančních nákladů, i přes to, že většina těchto spolupracovníků vyžaduje opravdu jen minimální odměnu (většinou v naturáliích). V tomto směru se nebráníme invenci dobrovolníků, kteří nám chtějí jakkoliv pomoci s naším nelehkým úkolem…
Jak to začalo? Od roku 2000 působíme jako duo TU-BA v oblastech alternativního umění nejen v České republice, ale také v zahraničí …to ovšem není podstatné. Důležité je to, že 17. května roku 2002 v německém městečku Backnang nedaleko Stuttgartu, kde jsme hráli v rámci oslav významného výročí jedné místní firmy, nás těsně před odjezdem na další štaci ve spěchu zastavil veselý a optimisticky naladěný muž pokročilého věku sedící na podomácku motorizovaném invalidním vozíku. Krkolomnou „poněmčenou“ češtinou nepokrytě dával najevo radost z toho, že vidí někoho z Čech. Během krátkého dialogu nás požádal, zda-li bychom se v Čechách nezastavili v Albrechticích městečku pod Krušnými horami nedaleko zámku Jezeří a nenavštívili pana Theofila Nimbexe. Když jsme dotyčnému oznámili, že ona obec už dávno neexistuje, jeho veselý výraz zcela výrazně posmutněl. Poté nás s velice vážnou tváří požádal, abychom se po Theofilovi poptali a předali mu malou krabičku (patrně od bonboniéry) převázanou provázkem, kterou nám podal se slovy: „Byl to můj přítel. Léta jsme se neviděli. Škoda, že je tak uzavřený a tvrdohlavý. Má světu co dát, ale ..... (krátké ticho). Když ho potkáte, vraťte mu to, a že ho Gerhard zdraví. Pokud Thea neseženete, dělejte s tím co uznáte za vhodné. Jen vás prosím: Nevyhazujte to!..........“ Se slzami v očích se otočil a zmizel na svém vozíku. Jeho upřený a upřímný výraz obličeje, který nám s důraznou naléhavostí až zoufalostí, hleděl do očí, se nám zaryl hluboko do paměti. Jakoby na tom všem stál celý svět... Po takovém zážitku jsme nemohli jinak, než podivný balíček do Čech skutečně odvézt.Nejdříve jsme se rozhodovali zda se po Theofilovi ptát, nebo to nechat být. Zaobírat se více a pátrat po osobě nazývané Theofil Nimbex, jsme se rozhodli až po otevření krabičky. Na první pohled nic zajímavého. Jen pár mírně zažloutlých víceméně od cigaretového kouře a pomuchlaných papírů. Když jsme se začali v onom balíčku více přehrabovat, poznali jsme na několika listech náčrty dvou písňových textů: „Píseň o hovně“ a „Slyším bič“ bez notace a akordů. Na ostatních papírech už byly texty písniček zapsané patrně v konečné podobě, tedy doplněné o akordy. Součástí toho byly i chaoticky rozepsané notové party, které se s akordy a textem občas k sobě i hodily. Kromě toho zde bylo přibaleno také několik černobílých fotografií, kterými se nechal autor zřejmě motivovat. Všechny listy, notace i fotografie byly označené podpisovou zkratkou Theofila Nimbexe „Theo.N.“ V té době jsme však ještě nevěděli, že to je umělecký podpis Theofila Nimbexe. To, že je autorem oněch textů, hudby a fotografií, se nám podařilo zjistit až půl druhého roku po té, co se nám materiály dostaly do rukou.
S panem Theofilem Nimbexem jsme se zatím osobně nesetkali, ani se nám nepodařilo zjistit zda skutečně existuje nebo pokud ano, zda je vůbec ještě na živu. Každopádně ten záhadný balíček v bonboniérovém přebalu odstartoval náš zájem o tuto „záhadnou“ osobnost!
TU-BA
