THE S P L I T progressive-alternative / Olomouc

Rok se celkem nedávno přehoupl do své druhé půle a když jsem si sám pro sebe uplynulé měsíce rekapituloval, musel jsem uznale pokývat hlavou, kolik kvalitních alb náš malý undergroundový rybníček doposud vyprodukoval. Doteď mně činily radost především smečky z područí krasavice smrtky, nyní s velkou zvědavostí odhazuji závoj ze zplozence progresivních choutek dvou Mirků a jednoho Zdeňka. Nejprve je ale na místě připomínka, že se jedná o druhé album šikovného tria a i když je personální základ pevně stanovený, složení hostujících vokalistů seznalo zásadních změn a místo dua Hana Čepičková Vajčnerová – Lukáš Krhánek se o zpěvy podělili Vít Jindřichovský a Adam Von Sychrow.

Hned v úvodu samotné recenze musím vyslat velký dík Mírovi „Mikovi“ Valouchovi, který mi objasnil jak celkový koncept, tak jeho jednotlivé kapitoly a usnadnil tím cestu pronikání do alba.

Pokud jste doposud žili v iluzi, že si lidstvo ve svém vzniku a následném evolučním vývoji vystačilo samo, nastává čas probuzení. Tedy alespoň dle konspiračního příběhu „Mankind In Vitro“, kde se o vznik pochybných tvorů (tedy nás) postarali vědecké mozky mimozemské inteligence.

„Prolog“ skrze vypravěče nastíní děj a připraví mysl na toulání příběhem, kde je hlavní osnova jasně dána, ale kde stejně jako u čtení knihy dodává atmosféru především vlastní představivost. Následuje titulní „Mankind In Vitro“, kterou tvoří tři kapitoly. V první z nich, v „Project Earth“, spouští muzikanti oponu a odhalují posluchačovi, nač se v následující hodině připravit. Od těžkých riffů a složitého manévrování až po silné vzletné melodie. Stvořitelé si hrají, budují a po vzoru strategických her vkládají svým postavám hmotné i nehmotné dary a potřebné schopnosti. Druhá část „Life Matrix“ posouvá příběh do bodu, kdy se stvořitelé rozhodnou odhalit pozemšťanům tajemství jejich vzniku a dle dramatu, jež se v hudebním podkladu odehrává, nepřijímá se jim tento fakt zrovna lehce. Pěvecky exceluje Adam Von Sychrow a v bezmála deseti minutách času je ukryto hned několik nosných motivů a nečekaných zvratů (ostatně jako na drtivé většině alba), že je zapotřebí vícero pozorných poslechů a stejně se v tom dalším může objevit neobjevené překvapení.

Hudební kouzlení pokračuje v závěrečné části úvodní trilogie „Transhuman“. S jemnější částí odhaluje hlasivky i Vít Jindřichovský a jeho emocemi nabitý hlas jeví se pro potřeby písně ideálním. Pro popis děje použiju tentokráte Mikovu výpomoc doslovně: „Zde si již pozemšťané naplno začínají uvědomovat, že ne vše co věděli a znali, je pravda. Čti nepřečtené, poslouchej nevyslovené a možná dosáhneš hlubšího, čistého poznání. Tak stvořitelé ukazují cestu k pravdě těm, kteří ji chtějí znát a pochopit“.

Jak se dalo očekávat, seznamování s albem, respektive s absorbováním jeho komplikovaného obsahu, rozhodně nepřipomínalo cestu kuchyňského ostrého předmětu mléčným výrobkem. Bylo zapotřebí nemálo soustředěných poslechů a pomoc „Zero Point Energy“, která mi báječně posloužila jako dešifrovací klíč a díky níž (a výše zmíněnému Mikovi) jsem postupně pronikl do zbytku alba. V tomto pompézním díle, ze kterého jak hory vystupují silné melodie, nápadité orchestrace a hlas Víta Jindřichovského, je odhalena podoba daru stvořitelů lidstvu, který však není určen každému a dotyčný musí dokázat, že je hoden a zasluhuje si být obdarován. 

Jako Fénix z popela vstává lidstvo po dalším z mnoha fatálních selhání. Znovu s nadějí v lepší zítřky a moudřejší o zkušenosti z vlastních omylů. Vyjde to tentokrát, nebo jsou lidé už z podstaty předurčení k neodvratné sebedestrukci? U mikrofonu si dává repete Vít Jindřichovský a moc mne baví, jak si jen tak pohrává s melodiemi, netlačí na pilu a písni dodává ingredience lehkosti a povznesenosti. A trošičku Veddera. Společně se svou předchůdkyní se jedná o přístupnější a stravitelnější věc, což ale neznamená nic jiného než klid před finální bouří.

Instrumentální šestiminutovka „Epiphysis“ se nese převážně ve svižnějším duchu a krom libůstek excelentního tria v ní sehrají nezanedbatelnou úlohu i černobílé klapky.

Připadne vám spojení THE SPLIT a powermetalové legendy BLIND GUARDIAN jako totální blábol mimo mísu. Mně taky, ale úvodní zpěvy v „Sons Of New Age“ mou mysl zkrátka navigují tímto směrem a ani mraky poslechů na tom nic moc nemění. Je nutno ovšem podotknout, že paleta páně Sychrowa je bohatá a je-li to ku prospěchu věci, nemá žádný problém kupříkladu šansonově zašvitořit. Opakovaně se prokousávám složitými stezkami progresivního bludiště a poslední minuty jsou stejně beznadějné jako pozemské očekávání příchodu spasitele.

Zázrak se nekoná a lidstvo po zásluze končí svou existenci. Závěrečná „Born To Doom“ však není žádným patetickým uplakánkem, nýbrž syrovým soundtrackem k zániku lidstva. 

Definitivní tečku za uběhlým dílem obstarává bonusová instrumentálka „Metamorphoses“, kde prim hraje akustická kytara, ke které se v závěru připojuje violoncello.

Ani ve snu by mne při prvních nástřelech nenapadlo, že se postupně dopracuji k maximálnímu hodnocení, ale co mám sakra dělat, když je tady všechno absolutně dobře?

Seznam skladeb:

1. Mankind In Vitro – 1) Project Earth
2. Mankind In Vitro – 2) Life Matrix I, II
3. Mankind In Vitro – 3) Transhuman
4. Zero Point Energy
5. Break Even Point
6. Epiphysis
7. Sons Of New Age
8. Born To Doom
9. Metamorphoses

Čas: 64:24

Sestava:

• Mirek Řezníček – guitars, programming
• Míra „Mik“ Valouch – bass
• Zdeněk „Čepa“ Čepička – drums, programming
• Vít Jindřichovský – vocals
• Adam Von Sychrow – vocals