Ve čtvrtek 20. srpna 2015 v 17:23 jsem pořídil tento snímek v knihovně své tehdejší přítelkyně módní návrhářky a módní guru Olo, když jsem předtím doslova do posledního šroubku rozebral a důkladně vyčistil elektrickou kytaru Hohner Professional ST
Special S a elektrickou baskytaru Hohner Professional PJ Bass S.
Obě kytary totiž ležely od roku 1990, tedy 25 let pod mou postelí, protože jsem v květnu v roce 1991 na první párty magazínu Playboy v Lucerně u příležitosti jeho uvedení na trh, kam jsem pozval zakládající členy skupiny,
zpěváka a bubeníka Briana Fielda (Bohumil Fencl) a baskytaristu Radka Simka s jejich partnerkami, kapelu rozpustil.
Skupinu jsem sice založil už v roce 1980 s Bohumilem Fenclem na Střední odborné škole výtvarné, takzvané Hollarce, napřed pod názvem The Pubbys, poté The Disturbers, ale ta pravá éra začala až poté, kdy k nám do třetího ročníku
doputoval baskytarista Radek Simek, který v té době působil jako zpěvák a baskytarista v hudební skupině Matěj Čech.
Díky jeho tehdejší přítelkyni JUDr. Olze Jandurové jsme získali zázemí, když nám od roku 1985 propůjčila za protihodnotu menších stavebních prací, část své vilky v Malešicích v Janderově ulici, abychom si tam mohly jako začínající
hudební skupina The V.I.P. zřídit nahrávací studio a až do roku 1990 v něm nahrávat.
Já jsem zpíval skladby které jsem si sám napsal, bubeník Bohumil Fencl zpíval také své vlastní, ve všech skladbách jsem hrál kytaru a baskytarista Radek Simek kupodivu už nezpíval a věnoval se pouze hře na baskytaru a aranžování
našich skladeb. Každý jsme si psaly texty od začátku anglicky, opravdu jenom pár textů ve formě poezie jsem přinesl původně v češtině, které ovšem ihned dostali svojí anglickou verzi.
Po krátkém nešťastném období s československými hudebními nástroji jsem do kapely obstaral pro sebe onu elektrickou kytaru Hohner Professional ST Special S a pro Radka Simka elektrickou baskytaru Hohner Professional PJ Bass S, které
mi poslal můj bratr tehdy ze západního německa z města Solingen.
Jakmile byla napřed kytara Hohner Professional ST Special S doslova propašována ze Spolkové republiky Německo do tehdejšího Československa, ihned jsem začal docházet za kytaristou Radimem Hladíkem, což mi domluvila moje tehdejší
přítelkyně Marcela, přes Radimovu manželku Zlatu, se kterou seděla v kanceláři, aby mě jako kytarového tříprsťáka předělal na čtyřprsťáka, což činil tak, že mě před zrcadlem nutil hrát stupnice takzvaně na sucho, tedy bez zapojené elektrické kytary.
Radim Hladík totiž velmi brzo pochopil, že nechci hrát jako on, ostatně mi hned v úvodu naznačil, poté co jsem mu předvedl jak já hraji, že můj styl hraní se velmi podobá jinému kytaristovi, který založil ve světě hudební styl zvaný
Heavy Metal, ale hlavně mě už po prvním brnknutí na moji kytaru, celých pět let přesvědčoval, co jsem k němu docházel, ať mu onu kytaru typu stratocaster Hohner Professional ST Special S se zlatou mechanikou prodám.
Bubeník Bohumil Fencl obdržel velkou stříbrnou bicí soupravu Amati Kraslice sice české výroby se dvěma kopáky a dvěma kotli, zato všechny blány byli osazeny olejovými blánami Remo PinStripe od americké firmy Remo, které jsem si
nechal dovést přes tehdejší Tuzex.
Pro sebe jsem si pořídil dvoukanálové tranzistorové kytarové kombo Solton Chorus 50, kde jsem dokresloval zvuk kytarovým efektem Boss HM-2 Heavy Metal a baskytarista Radek Simek obdržel basové kombo Solton BK 100. V Tuzexu jsem také
zakoupil zpěvové mikrofony se stojany a mnoho dalšího vybavení. V té době více než velmi slušná výbava na tehdejší hudební skupinu.
Přísun německých marek, které byli samozřejmě tajně pašovány poštou v důmyslných skrýších v krabicích na doutníky, většinou ukryté ve Walkmanu, jsem neutrácel za blbosti jako jeansy, módní bundy a trendy boty, i když ty jsem si také
kupoval, ale většinou jsem všechno utratil za vybavení pro kapelu.
Čímž jsem samozřejmě naprosto vědomě ohrožoval devizové hospodářství s jasným záměrem trvale poškozovat tehdejší nablblý režim. Také jsem stejnou cestou dostával lék Arteparon, který jsem potřeboval na léčbu rozbitého kolene po
nehodě na motocyklu ve třetím ročníku na Hollarce, který ale nebyl v Čechách volně dostupný.
A tehdy jsem začal shánět nějakého zřizovatele, abychom mohli někde veřejně vystupovat. A tady jsem také poprvé velmi tvrdě narazil na stávající systém. Nikdo nás nechtěl s názvem se kterým přišel v roce 1985 bubeník, tedy The V.I.P.
zastupovat a už vůbec se jim nelíbilo, že zpíváme anglicky. Většinou totiž argumentovali tím, i když jsem jim přinesl i české překlady skladeb, že kdoví jestli jsou ty překlady pravdivé a že kdoví co to vlastně v těch textech zpíváme a jak to vlastně
myslíme. Tehdy jste od těch činovníků v kulturní střediscích, nemohli vůbec očekávat, že by z nich někdo uměl byť jen trochu anglicky.
Ale jednoho dne se u nás ve zkušebně objevil při konkurzu na varhaníka, který jsme tehdy pořádali, vysoký vlasatý mladík a v jedné ruce držel skutečné elektrické varhany a v druhé ruce profesionální kazetový recorder Fostex a bylo
rozhodnuto. Vykašleme se na obíhání kulturáků a lezení do zadku nějakým svazákům a začneme nahrávat.
Z toho mladíka se později vyklubal světoznámý hudební skladatel Robert Jíša, který vystudoval obor filmová hudba na Berklee College of Music v Bostonu. V znovuobnovené hudební skupině THE V.I.P™ mi opět opatřuje moje skladby varhany
či klavírem.
A tehdy zhruba od roku 1996 až do prvního, ovšem jediného živého koncertu dne 28. 2. 1990 v kulturním domě na Dědině v rámci nějaké přehlídky mladých hudebních skupin, jsme opravdu pilně nahrávali. Na tomto koncertu byl přítomen v
roli moderátora i hudební redaktor Vojtěch Lindaur, zakladatel hudebního magazínu Rock and Pop a musím říci, že byl velmi překvapen naší tvorbou, zatímco ostatní kapely doslova závistivě očumovali naše profesionální vybavení. Mimochodem fotografie
z našeho koncertu tehdy pořídila začínající fotografka pozdější redaktorka Jitka Obzinová.
Vojtěcha Lindauera jsme velmi zaujali jednak po textové, ale hlavně po hudební stránce, protože jak jsme sami tiše nahrávali jenom v tom malešickém nahrávacím studiu a nikde jsme veřejně nevystupovali, tvořili jsme možná nevědomky
naprosto odlišně než ostatní aktéři české hudební scény. Což ostatně činíme i dnes. Jednak jsme od počátku hráli pouze vlastní tvorbu a jednak jsme zněli hlavně rytmicky jako jakákoliv tehdejší americká či anglická hudební skupina. Prostě jsme jako
všichni v Čechách nehráli to typické um ta ta, jak i mnozí dodnes hrají. Z tohoto takzvaného "malešického nahrávacího období" čerpám ve své tvorbě dodnes a mnoho skladeb co jsou nahrány na dvojalbu Sunk Chest Club & Downson Airplane znovuobnovené
skupiny THE V.I.P™ mají původ právě v tomto období.
https://www.youtube.com/watch?v=hPPR8_OZvrU&list=PLlIbMKB4uijDafyA_YBOXD5GSzeivR1eH
https://www.youtube.com/watch?v=A5BzWv0Z428&list=PLlIbMKB4uijCfK1V_w1tm-2ju3WTTzGuB
#TheVIP #TheVIPtm #PetrDolejsKoch #PDK #BrianField #BohumilFencl #RadekSimek #RobertJisa #OloKrizova #OlgaJandurova #MarcelaSvatosova #RadimHladik #ZlataHladikova #ThePubbys #TheDisturbers #MatejCech #Playboy #Solingen
#HohnerProfessionalSTSpecialS #HohnerProfessionalPJBassS #SoltonChorus50 #BossHM2HeavyMetal #SoltonBK100 #AmatiKraslice #RemoPinStripe #Fostex #Tuzex #VojtechLindaur #RockandPop #JitkaObzinova #SunkChestClub #DownsonAirplane
