Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Un Chien Andalou experimental / Chotěboř
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Bicí
Nástrojové obsazení:
Syntezátor / Sampler
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Skupina Un Chien Andalou [čti: Án šijen andelů] (složení: Joska – bicí, R.A. – baskytara, Ká… – kytara, zpěv a řev, Wočko – kytary a pedály, Bronja - samply, vjt - meotar manipulator) – čerstvá hudební koláž balancující na pomezí různých žánrů. Surrealistické texty proklamované na pozadí směsice čistých a zkreslených kytarových riffů, úderných bicí a jednotících basových linek. Zavři oči, otevři srdce a nech se provést odvrácenou stranou měsíce i všeobecně skrytou stránkou lidské duše. Cílem není oslavovat, nýbrž upozornit a vrhat světlo tam, kde je ho třeba. „…nezastavíš, co nejde zastavit – nezabiješ, co nejde zabít…“
Bio a historie
Volver
Slunce jako žíznivý pes
vypilo vodu z kaluží
nezbyla jediná
kterou bych mohl přeskočit.
Byla to chvíle
jako když utichne vítr
v městských perifériích se zastaví čas
a hodinové ručičky zkamení v asfaltu.
Ohlížím se zpátky
jestli tam neuvidím zbytek sebe sama
jak držím poslední sirku
kterou jsem za sebou zapálil všechny mosty.
Postavím nové
vysypu kosti ze skříní
budu čekat na déšť
v kterém si umyju ruce.
Soused
Velký dramata objevíš i ve svém malém životě
Lásky, krásný okamžiky, utrpení i perverzní sny
Visí tu vedle sebe jak prádlo na sousedově plotě
A soused, ten ve sklepě lepí z novin podobizny.
Reliéfní zobrazení svého obličeje před dvaceti lety
Do nejmenších detailů uložené v hloubi duše
Rosettská deska odkrytá a obnažená bez piety
Kdo ji tam uložil na dno prádelního koše?
Kdo jí tam schoval a zaházel špínou všedního dne?
Kdo jí tam skryl před zraky své ženy a vlastních dětí?
Kdo jí tam pohřbil pod hromadou nikdy nepřečtených knih?
Kdo jí tam objeví, až ten dům budou chtít zbořit?
O.S.M.
Planety před setměním hrály na schovávanou
děti se schovávaly do slepovaných kukátek dalekohledů
tma se červenala a nebyla vidět
světlo ulehalo do krabiček a hřálo.
Nebe se zatáhlo a přišla bouře
blesky se plácaly ve tmě jak slepci bez holí
stavěly domy a hrály stínové divadlo
když víno tolik mrazilo.
Astronomové zapomínali planety a pletli souhvězdí
těhotné ženy polykaly děti, které se v jejich lůnech měnily v prach
slova se vrhala do úst
ticho…
Elektrické večery
Otevři oči...doteky slunce rozpustí led...
hořící tramvaje ukřižují město...až mu nenahmatáš tep...
naslouchej noci...v záři neonových hvězd...
v dešti potlesků panelových večerů...než tě rána ukřičeně uspí...
...
stočený v klubíčku v králičí noře...
a dost možná, že na konci duhy je poklad...
za víčky dálku...v dlaních moře...
pozdní ráno je na tahu...dává mat...
...
zatímco sníme během elektrických nocí...prorůstáme kořeny věčného města...
V ulicíCH
Sněží…
…a život kolem mrtvým tempem běží…
…po ulicích válejí se cáry…
…z kanálů stoupají oblaka bílé páry a měsíc…
…jakoby se styděl…
za to, co doposavaď viděl…
Svítá…
…a život kolem v mrtvém tempu lítá…
…na ulicích jen torzo starý káry…
…v křoví stokrát použité máry a měsíc…
…jakoby se styděl…
za to, co doposavaď viděl…
Končí…
…noc a život v mrtvém tempu…
…na ulicích první ranní vraždy…
…co bylo - přetrvá už navždy a měsíc…
…jakoby se styděl…
za to, co doposavad viděl…
Zase pozdě
Zas...
praskot kostí nezvanejch hostí...
sekera po ruce...špína a onuce...
pozdě...
bycha honit...slzy ronit...
ptáš se proč?...do zdi skoč...
...
v křížku s osudem a osud s křížem...
ten co tam visel...rány mu lížem...
Kapka krve
V domě bez světel...vysál jsem všechnu vodu...
kříž na zdi a krev...z betonových schodů...
V domě bez světel...usnul jsem na skelné vatě...
v podkroví svitu měsíce...pohřbil jsem malé dítě...
...jako dítě větru...jako kapka krve...stěhuji se z jedné komory...do té druhé...
Pohřební
V kuchyni rozteklých příborů večeřím s tichem...
hodiny mi odsypaly další okamžik...
stará deska praskala jako kůže...
když jsem věštil zítřejší den ze dna včerejší kávy...
...
včerejší den se rozplynul jako popel na mém parapetu...
právě když jsem přemýšlel jak pozhasínat všechny ty světla co mi chodí do pokoje...
abych se schoval svému stínu, který mě provází...
stejně jako pocit, že mohu připravit novou rakev, abych pohřbil další den...
vše se točí v kruhu jako lžička v rozpustné kávě...
co bude zítra?...pozhasínám všechny světla...
schovám se svému stínu...
pohřbím další den...
Samota
Koukala z okna a zavírala oči...
usínala...
kolem ní projížděly vlaky a ona se ztrácela ve tmě...
nedokázal jsem jí říct, že má vystoupit...
přejela dvě stanice...
a já jí nemohl milovat...
SAMOTA
