Jsme dva lidé, kteří spolu hrají na akustické kytary od února 2008. Naše kompoziční revoluce vzniká především na základě opojení. Témata vzniku nebyla plánovaná, ale postupem času se dospělo k názoru publikování našich děl veřejně.
Možná nás někdy uvidíte hrát na ulicích nebo v kavárenském prostředí.
To bejvávalo......
Nyní jsme se odvážnými kroky vydali směr tvrdost. Pod vlivem kapel Immortal, Caniibal Corpse, Slayer atd. rozjíždíme novou éru hudby, která nemá nikde obdoby. Těšte se na pořádnej nářez....... :-)
www.myspace.com/undplague
Není důležité, co člověk jako lidská osoba dělala a jaká byla, ale na čem se podílí právě teď. Třeba to zní zvláštně, avšak je to tak. Přesto, minulost našeho improvizovaného dua je neobvyklá a stejně tak naprosto klasická.
Počátek se datuje někdy na začátek roku 2008, kdy jsme spáchali naší první, nejveselejší a zřejmě také poslední radostnou píseň. Samozřejmě tento postoj není nijak plánovaný, ale zcela logicky vychází z chování společnosti a světa kol nás. Vždyť okolo nás, v celým posraným světě, nic zajímavého a veselýho není? Nebo snad je?
A hraná radost neexistuje.
Škatulkování je zbytečné, nicméně naše tvorba se v poslední době, rozuměj několik měsíců, orientuje řekněme v psychedelickém duchu. A snažíme se nenapodobovat. Je rozdíl mezi tím, mít někde vzor, kterému se ovšem nechceme přibližovat, ale chceme se od něj učit. Vždyť snad 99% dnešní je hudby je kopírování. Prachsprostá kopírka. A na to nikdo dneska už nečeká.
A proto je zajímavé získávat inspiraci jinak.
Nevšední zážitky se sice dají získat tisícem různých způsobů, jenže jen omamné látky hrají prim. Zvlášť v hudbě. A to je vyjímečně pravda.
Stejně tak je zbytečný podávat informace i o nás. Jméno, vzhled, hlas,....a další jsou jen vnější okolnosti, za které nemůžeme, které nám byly dány a už je neovlivníme. A nic o nás nevypovídají. Nejde o nějaké ukrývaní....ale co lidem řekne to, jak vypadám, co poslouchám, čím si meju hlavu? Nejsme přece kurva bulvár.
Co to tedy všechno shrnuto znamená? Pokud se vám náš život a tvorba nelíbí, nevadí. Třeba jsme alibisté a sobci, ale my to děláme pro sebe. Pro své vlastní potěšení. Protože úspěch je tak abstraktní veličina, že nemá cenu se za ní honit. Hledáme uspokojení....
Stejně tak všechno, co dělá společnost okolo nás. Ale my aspoň víme proč to děláme, jaký to má smysl a hodnotu.
Zkrátka posuďte sami.