Ahoj!
Jsme kapela Trochu jiní a hrajeme takový folk-rock říznutý vším možný. Muziku děláme pro radost, ale také hlavně muzikou chceme něco říci lidem ... Vyvinuli jsme se z punkové skupiny
Vejplatní páska, která měla vždycky smůlu na nedostatek členů a zkušeben... Co se stalo, mělo se stát, evoluce je nevyhnutelná. Zahrajeme kdekoli, kdykoli, jakkoli, za cokoli, ale hlavně tak, jak to umíme nejlépe... Trochu
jinak!
Vláďa - kytara, zpěv
Kája - basa, housle, zpěv
Pája - kytara
Hanka - bicí
Texty
APOLITICKÁ
Dneska poslanecká sněmovna se usnesla,
že budou všechny sejfy bez hesla,
mnohým pánům to tak práci usnadní.
"Žádnej spěch, žádný stresy, vážení,
notak máme chvíli zpoždění,
měsíc dva - tady přes to vlak nejezdí."
"Tunely se hroutí facky padají,
právě nastal čas se potají pobalit
a rychle nabrat směr západní."
Ale každý děcko přece dobře ví,
ať už v Americe nebo v Asii,
že každou škodnou vždycky někdo zastřelí.
Refrén:
A náš anděl strážný okolo opile poletuje,
pořvává na lidi: "Spravedlnost stále tu je!"
škoda že už mu nikdo nevěří.
Kdysi křídla bílý dneska saze zašpinily,
upsali jsme ďáblu duše tím, že jsme se narodili
a nikdo to tu vůběc neřeší.
Prosím vás, vaše ksichty fajnový,
dobře znají lidi prací zpocený,
dobře ví, kdo si pohlavek zaslouží.
Však oni jednou pochopí,
že bez vás nám tu bude líp,
no a pak stačí jenom okna otevřít.
Refrén:
A náš anděl strážný okolo opile poletuje,
pořvává na lidi: "Spravedlnost stále tu je!"
škoda že už mu nikdo nevěří.
Kdysi křídla bílý dneska saze zašpinily,
upsali jsme ďáblu duše tím, že jsme se narodili
a nikdo to tu vůběc...
...a nikdo ani trošku...
...vždyť jde jen o naše životy...
OPICE
Dneska děti přišly podívat se na opici do zoo,
jak smutně sedí v kleci,
jak nezkušeně, poslušně banán loupe,
ó, to je směšně hloupé.
Někdo by řekl, opice se dobře mají,
jó, možná jó, dokud vzduch přes mříže nedýchají,
naše ošklivé obličeje je trochu děsí.
Tak proč ti lidé kalhoty nosí?
A na kolenou díry, jak prosí... o život...
Chlupáčku, chlupáči, mám tady shnilou švestku pro tebe,
když zatančíš miliontému děcku k narozeninám pátým
a jeho dvěma zubům, kvůli těm tě potrápím!
Za korunu nakoupil jsem srandu v utrpení
a to všechno úžasně úhledně zabalený,
staniolem ocelovým, z vděčnosti
za něj nikdy nikomu nic nepovím.
Nikdy nikomu nic nepovím!
Refrén:
To totiž my jsme ty opice,
jenom mříže máme pozlacený
a cizí banán nám chutná nejvíce
a cizí názor je mému nadřazený!
Já prosím, já se hlásím dobrovolně,
zavřete mě k opici, venku je hnedka po mně,
lidi pohledem ostrým jak nůž mě chtějí zabít!
V kleci je zima, venku zuří válka,
někde mezi nima, smysl ožralej se fláká,
někde na ulici, v noci to stejně jednou koupí!
Tak proč my lidé jsme tak hloupí?!
Refrén:
To totiž my jsme ty opice,
jenom mříže máme pozlacený
a cizí banán nám chutná nejvíce
a cizí názor je mému nadřazený!
Nenaděláš s tím nic,
prostě zůstane to tak,
v kleci cvrlikej co můžeš,
jako poraněnej pták,
kterej svýmu pánu věří,
proto v úctě ho chce mít
a až vypadá mu peří,
no tak nechají ho umřít...
KRYCHLE SVOBODY
Stojím uprostřed velký krychle,
je krásně vymalovaná,
zabydlel jsem se tu rychle,
je jen má milovaná.
Můžu si v ní dělat, co chci,
všechno je tu jen moje,
také ty znáš tu senzaci,
ó, jak chutná svoboda tvoje!
Všude krásný barvy jsou,
na očích růžový brýle mám,
jsem rád za svobodu svou,
vše, co obnáší, já znám.
Co takhle se kouknout dál?
Něco za svobodou musí být,
už jsem takhle dlouho stál,
přece tady nebudu hnít!
Refrén:
Půjdu rovně dál a dál!
Tímto jsem si jist!
V tom se někdo nahlas smál,
že by to byl sám Krist?
Co se děje, co to je?
Ona tady stojí zeď!
To musí být vyjímečný jev,
půjdu zpátky ještě teď!
Druhá zeď mě zastavila,
tohle vůbec nechápu,
dělaj ze mě imbecila?
Přes třetí zeď se drápu.
Čtvrtá zeď je tu taky,
vždyť já tady mám i strop,
najednou všude divný znaky,
rudý s nápisem STOP!
Vždyť tohle neni svoboda,
tohle je vězení,
někdo nás sprostě zaprodal,
všichni jsme ve svý krychli zasklení!
Refrén:
Půjdu rovně dál a dál!
Tímto jsem si jist!
V tom se někdo nahlas smál,
že by to byl sám Krist?
Co se děje, co to je?
Ona tady stojí zeď!
To musí být vyjímečný jev,
půjdu zpátky ještě teď!
Pusťte mě z týhle "svobody"! Z týhle "svobody"!
Pusťte nás z týhle "svobody"! Z týhle "svobody"!
vždyť nemůžeme ven!!!
Nemůžem ven!!!
LOUTKY
Stvořený, do světa vržený,
oči nocí jsou slepený,
ale do divadla musejí.
Vychovaný, však trochu znuděný,
když nohy dřevěný
cizí ruce ovládají.
Opravdový slzy malovaný,
ke svý roli životní
jsou nožem vyřezaný,
no tak zastav a jen se rozhlédni,
vždyť šou je svět kolem nás
a ty jsi v kulisách... Hlavní rolí!
Refrén:
Je to žízeň a je to prokletí! Píše se v závěti
našeho století chaosu.
Píseň do světa neletí, ona se nestydí jen,
nechce dostat do nosu.
Křížem, co drží nesvatí a valí do dětí
a malý loutky jim pomáhají...
...aníž tuší, aníž chtějí...
Pokřivený pohádky popálený,
kašpar usmál se naposledy,
chamtivý král je vzorem dětí.
Přemýšlením rodiče utahaní,
tak seďte tiší malí,
pokračuje... představení!
Refrén:
Je to žízeň a je to prokletí! Píše se v závěti
našeho století chaosu.
Píseň do světa neletí, ona se nestydí jen,
nechce dostat do nosu.
Křížem, co drží nesvatí a valí do dětí
a malý loutky jim pomáhají...
...aníž tuší, aníž chtějí...
Je to žízeň a je to prokletí!
Píseň do světa neletí! Neletí!
I kdyby chtěla, ale je malá loutka!
Vyřezaná do dřeva měkkýho...
Divadlo hoří a ona sama,
samotná nikdy nedosáhne ruky druhýho!
Nikdy nedosáhne... ruky živýho...
TAK TO BYLO, TAK TO BUDE...
Krvavá šlechta běsní, dnes tiskopis byl sestrojen,
už ví i lidé lesní, král je had přestrojen.
Síla se rovná bouři, když davy pro zrádce jdou.
Kdo doufá, kdo touží... Toho nezabijou.
Kacíř co řval, že Bůh není, byl z omylu vyveden,
když tupí lidé němí, nechali ukrást si sen,
Bůh je a nám se šklebí s Ďáblem rád šachy mastí,
my figurky jsme malý... však bez nás nebude her.
Refrén:
Zastavit stát, já povím ti co bude dál,
už to znáš, jsi prokletej osudem svým,
konáním jsi znesvětil vše, co je svatý nám!
Už je to čas, co na rukou krev byla,
bestie v nás jsou hladový, no tak nakrm je v čas,
než začnou být ještě víc rozzuřený...
Dlaně lůzy rozedřený, robota vybírá si daň.
Království pobořený, vládne dvanáctihlavá saň.
Ječí a maso trhá ze zad, co nesou ji dál,
jak pískne, dav se zvedá... za pochodu usíná.
Pro jizvy vlků věrní pastýři zlomili hůl.
Sucho v puse po vzkříšení, když pravdy známe jen půl.
Bylo tu krásně bratři, s vámi když svět byl mladý.
Křik dětí, jak se patří... sborem trubců přehlušený.
Nevidět snáze než bdít, neslyšet každý umí.
Nedosáhnout a přece chtít je naším prokletím.
Je věrnost nad zákony, pro níž padnout se sluší.
Království svědomí... Tak na čem jiném záleží?
Refrén:
Zastavit stát, já povím ti co bude dál,
už to znáš, jsi prokletej osudem svým,
konáním jsi znesvětil vše, co je svatý nám!
Už je to čas, co na rukou krev byla,
bestie v nás jsou hladový, no tak nakrm je v čas,
než začnou být ještě víc rozzuřený...
To je rada pro vás, tak zastavit stát!
Zas je bestie v nás a hladoví!
Krví prokletý čas rád zmatený lidi popletený!!!
TROCHU JINÝ
Porozený...
Do lásky namočený, systémem jako každý vychovaný.
Neslyšený...
Překřičen tisícem, pohlcen přežvykán, jsem nalazený.
Přesto jiný...
Možná, že je to sen, zdá se mi být stále příjemnější.
Prozrazený...
Podveden úmyslem, chtít si sáhnout a být zastavený!!!
Unavený...
Unaven nadějí, sahat po ní a chtít jí zradit.
Rozzuřený...
A cítit silněji než dovolí to cudnost zabít.
Anděla...
Ze snu pryč, chtít cítit tělo rozžhavený.
Do běla...
Mít k tobě klíč... na hrníčku doma nabroušený!!!
Namazaný...
Částečně rozhozený...
Věčně nevyspalý...
Se tě v noci zmocním...
Ukradený...
Pocity krví psaný...
Jsou ve mě namačkaný...
Tak si koupím...
Tak si koupím!
Sílu kovovou co se pod ní země hroutí.
Vrátím...
Matce lásku svou, trochu se ideově zkroutím.
Zvrácený...
Myšlenky letí tmou a to se o mne prý říká.
Nesmělý...
Plížím se za tebou, s hlavou možná trochu zmatenou.
A touhou... ďáblem popletenou!!!
Holky pozor na mě,
já jsem asi úchyl
a mám nabroušený zbraně
a už dlouho jsem nepůlil.
Ženy všeho věku
staré, zkušené i panny,
doufám že se rozhodnete jít...
Dneska domů samy!!!
PRO TVÝ OČI MODRÝ
Já mám tě moc rád jenom pro tvý oči modrý,
chci všeho se vzdát jenom pro tvý oči modrý
a do čaje chcát jenom pro tvý oči modrý
a do kytek srát jenom pro tvý oči modrý!
Já chci v pornu hrát jenom pro tvý oči modrý,
celou noc onanovat jenom pro tvý oči modrý,
koňský péro sát jenom pro tvý oči modrý,
postiženým se smát jenom pro tvý oči modrý!
Pro tvý oči modrý bych vojížděl všechno, co pod péro přijde mi,
nechám si vytetovat na hýždě tvůj obličej zmatený...
Já se ptám, jestli polykáš,
já se ptám, jestli anál ráda máš,
já se ptám, jestli polykáš,
já se ptám,
jen se ptám,
vždyť se jen ptám...