AHoj,pozývame Ťa na návštevu nášho profilu :::
Texty
(Upraveno: )
Střepy
Už to nebolí.
Už je mi líp.
I když myslel jsem si tehdy, že než s tím žít, no to bych radši chcíp.
Už to nebolí.
Už je mi líp. Už tě nepostrádám.
Chybí mi pocit štěstí. Chci žít.
Nejistej v cizím městě
Všude jen ne s tebou na tvý cestě
Tolik slz co provázelo lásku v bahně
Tolikrát na dně, snažil jsem se cítit dotyky tvý dlaně
Vyprahlý rty chtěj ještě
Osudovej dotyk deště
Čas nenávist a zlost už srazil pěstí
A já jsem připraven cítit štěstí
Už je mi líp.
I když myslel jsem si tehdy, že než s tím žít, no to bych radši chcíp.
Už to nebolí.
Už je mi líp. Už tě nepostrádám.
Chybí mi pocit štěstí. Já chci žít.
Zametám střepy svý duše
Odér špíny a prachu kolem nás
Uvízli jsme – my, oni, všichni mimo čas
Zametám střepy svý duše
Co se rozsypalo, nikdy už se nespraví,
už navždy budem špinaví
bolest je jako střela v hrudníku
bolest je vinou viníků
Čeho jsme se na sobě dopustili,
možná jsme chvíli žili i nežili
Trest láme moje srdce v dví
Zetlí, zemře, zmizí
Navždy už si budem cizí
Zemřu s trhlinou pod chlopní
Chvíli jsem mohl milovat
Přece jenom krátkou chvíli
Chvíli, jíž si vážím
a jíž se navždy budu bát
Už to bolí
Zas to bolí
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Za zrcadlem (Part 1.)
Za zrcadlem je tma, když muž ženu uhodí
A pak se ptá sám sebe proč.
Za zrcadlem je tma, když dítě se narodí
Jen pro obchody vztahový
Tam někde v tý tmě je zkurvenej bůh
Kterej ti bere tvůj poslední vzduch
Bere ti vše, jsi pro ně jen zmrd
Číslo na papíře, zasloužíš smrt
Já jsem to dítě, a já jsem ten bůh
Není tu vidět a z ohně jde puch
Vznáší se hrdě ta křídla popela
Vzpomínám, kdy jsi ve mně lásko, zemřela
Tam někde v tý tmě je zkurvenej bůh
Kterej ti bere tvůj poslední vzduch
Bere ti vše, jsi pro ně jen zmrd
Číslo na papíře, zasloužíš smrt
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Hladina
Její odraz na hladině
V pusté krajině
Mrtvé jsou vyprahlé květy
Vítr jí rozcuchá vlasy,
odnáší s sebou
to co bylo kdysi
Osamělá, je opuštěná a láska jí spaluje v nitru jména
Odcházení zanechává bol a děti bez příjmení
Lístek prolétá, bříza se ve větru k hladině ohýbá
Dívka je v úsvitu ztracená
Vtíravý splín se jí do vlasů rozlévá
Osamělá, je opuštěná a láska jí spaluje v nitru jména
Jak bude žít?
A za kým má jít?
Když on tu není a nemůže být.
Už kráčejí stíny, vytvářejí vrásky a šediny, splíny.
Odcházení zanechává bol a děti bez příjmení.
Kráska usíná. Vtíravý splín se jí do vlasů rozlévá.
S úsvitem v růži je ztracená a ráno se nad Kladnem rozednívá.
