Někdy v roce 1997 napadlo Tomase, Zbýňu, Péťu a Salmu založit kapelu. Sehnali si nástroje a začali zkoušet hrát v garáži u Tomase Leningradský kovboje, Hudbu Prahu ,Visáče a Tři Ségry. Tomasův táta hrál celý život v kapele a jakmile,již zmiňovaná skvadra
začala zkoušet hrát , pan Reimont zrovna pracoval na zahrádce. Když uslyšel "ty libé zvuky, tu souhru, tu přesnou rytmiku" začal si rvát vlasy a málem ho to zabilo. No a tak byl název na světě. Asi po dvou letech odešel zpěvák a kytarysta Péťa Marek.
Zhruba rok před jeho odchodem se vykašlal na vejšku Kapitán Jarouš. Přihlásil se na pracák a jelikož se chystal na další školu, pracovat se nechystal. Půl roku prázdnin před sebou, ale co s nima? Ve skříni měl starou sovětskou tříčtvrteční akustickou
nenaladitelnou kytaru na kterou již uměl asi čtyři akordy a tak se učil dál. V říjnu si koupil elektrickou korejskou nenaladitelnou kytaru, které se přezdívalo Tlumivka a nastoupil na pardubickou univerzitu, kam nastoupil i Zbýňa. Kapitán vzpomíná:" Seděl
jsem ve třídě a on si vedle mě sednul. Byl sice divnej, ale když jste se podívali kolem sebe zjistili jste, že je to nejmenší zlo, který si k vám mohlo sednout" Když kapitán uměl kolem šestiakordů napadlo ho, že by mohl hrát v nějaký kapele. Čtrnáct dní
na to mu Zbýňa oznámil, že "Vražda" potřebuje zpěváka a kytaristu. Kapitán vzpomíná: "Bylo to v květnu 1999, nic jsem neuměl, neměl jsem combo, drive ani kabely". Dva měsíce hráli ve čtyřech, pak jednoho červnového dne přišel do garáže (zkušebny) Havroš
(ex-zasene) se svými saxofony a prohlásil, že by si chtěl zahrát. Zahrál si a jelikož měl jako jediný hudební vzdělání, všem vynadal a v garáži zůstal pár let, než ho vyhodili. Rok, možná dva hrála vražda ve čtyřech, ale měla zálusk na trubku. Tak se
objevil trumpetový hráč Petr Beran, který zde fouká do dnes.