Wooden Ships hard rock-blues / Jičín

Tak jo, už to vyndej!

Nejzásadnější událost tohoto roku, na kterou jste všichni jistě čekali, je konečně tady! Skoro po roce krvavých bojů, psychických kolapsů a porodních bolestí pouštíme ven naši první dlouhohrající desku. Nese název Pochybnosti. Protože jsme hrozně rozpolcený a tak. 

Nahrávání začalo už někdy v únoru, kdy jsme přijeli k Hugovi do garáže a čekali studio. Jenže to byla spíš garáž. Zprvu jsme čekali, že to tam namlátíme jako otec Michaela Jacksona a pojedeme domů. To jsme se mýlili, protože Hugo Trkal nás pořád otravoval s nějakými požadavky. Ničivá válka na sebe nenechala dlouho čekat. Když ohně dohořely, dostali jsme na vybranou, že buď tu desku bude produkovat, nebo prostě bude jen cvičenáopice, co zapíná nahrávání. Dohodli jsme se na kompromisu. Světe div se, fungovalo to a dokonce jsme i nahráli nějaké písničky – a bylo jich hned devět! I když připouštíme, že úplně „hned“ to zase nebylo. Nemohli jsme se rozhodnout, jestli to má bejt stoner, psychedelie, pop nebo bigbít. Tak jsme to splácali dohromady, vždyť nás znáte. ♥

Svěřit mix a mastering opici jsme nepovažovali za rozumné, proto jsme využili služeb Ecson-Waldes Biotech-Studio. Aby ne, smíchat kytary, housle, hammondy a synťáky si žádá víc než podmíněné reflexy a metodu odměny a trestu. Za jeho rychlost a profesionalitu mu patří poklona a velký dík. Udělal nám mnohem lepší zvuk, než si možná zasloužíme. ♥

Takže 10.11. v 19:00 místo porna, Zemana, číňanů a genderové nerovnosti klikejte radši na tuhle událost! Hejty, lajky, sdílení, pochybnosti, všechno berem. Nepochybně to bude velký! 

Jo a ukradněte babičce gramofon! Pochybnosti vydáme i na vinylu!

Nejdříve jsme nahrávali u Huga v garáži. Srali jsme ho, on sral občas nás, ale zvládli jsme to a myslíme, že nebudeme lhát když řekneme, že více než dobře. Ve věhlasném studiu Biotech u Ecsona Waldese jsme nakonec domíchali naši první dlouhohrající desku a teď už jen čekáme, až to přijede z fabriky. Kdy, kde a jak to pustíme ven ještě upřesníme! Stay tunnned

Tuhle sobotu (8.8.) jsme absolvovali výlet do vzdálené Karviné, kde jsme zahráli na parádním festivalu DOKOŘÁN.

Od počátku všechno probíhalo bez komplikací (dokonce jsme měli jen asi 20 minutové zpoždění oproti původnímu plánu). Cca v 11:20 vyjíždíme z Jičína na zhruba 320 kilometrovou cestou. Po dlouhý době jedeme v plný palbě (rozuměj všech 7 členů) + nás doplnili naši nejvěrnější- Pepa, Roman a Marťa- za což jim upřímně děkujeme :-).

Na místě jsme zhruba s dvouhodinovým předstihem. DOKONCE JSME SE CESTOU ANI NIKDO NENACHLASTALI. Takže na všechno máme spousta času, na což absolutně nejsme zvyklí. Jdeme teda v klidu na jídlo a vracíme se asi 50 minut před startem. Vyházíme věci z dodávky a začínáme pomalu stavět a zvučit. Zvukaři byli opravdu lidi na svých místech, neboť všechno trvalo asi tak desetinu času, než obvykle. Zhruba deset minut před startem dáváme zvukovku. RAZ, DVA, TŘI, ČTYŘI a hrajem. Asi po 3 vteřinách zjišťujeme, že něco není v pořádku. Koukám na klávesáka Andyho a snažim se na něj řvát, že asi hraje uplně v prdeli. Kouká na mě a naznačuje, že nikoliv. Přestáváme hrát a zjišťujeme, že se nám cestou z nepochopitelnýho důvodu rozlaďujou Hammondy. Kluci teda začnou přelaďovat kytary a housle podle Hammondů. Nakonec začínáme jen asi s dvouminutovým zpožděním.

První tři songy jsou rozpačitý: Né uplně ideálně naladěný kytary, cizí prostředí, velký podium, perfektní zvuk. Jo, jsou mezi tím i pozitiva, ale když to je pro většinu kapely poprvý v životě, tak to znát je. Po třech úvodních skladbách získáváme jistotu a dohráváme náš klasický set v podstatě bez chyb.

Po koncertě odcházíme na jídlo a pivo a sledujeme ostatní interprety. Zhruba ve 22:00 začínají hrát Monkey Business (se kterejma jsme měli společný parkování v backstagi. Po setu Monkáčů se jdeme občerstvit do auta a cestou na Ondru začne Tonya Graves halekat něco jako "HELE LIŠKA RYŠAVÁ". Ondra utíká. Všichni mu říkáme, že je debil, že jsme se mohli seznámit s kapelou. On nám s klidným hlasem odpovídá "JÁ MYSLEL, ŽE NA MĚ ŘVE, VY JSTE RUSOVÉ, TAK JSEM UTEK".

Pokračujeme v pití píva a poslouchání kapel. Večer končí tak, že dva členové usínají před hlavním podiem držkou v trávě (cca 01:30). Kolem nich prochází jeden z hlavních pořadatelů se slovy "podivej na ně, hlavně že jsem jim celý odpoledne zařizoval hotel pro deset lidí". Do hotelu nakonec po celovečerním (spíš celoranním zjišťovaním cesty) dorážejí dva poslední přeživší zhruba v 5:40. Recepční nám předává klíče se slovy, že na nás čeká od půlnoci a jestli nás teda ještě příjde dalších osm. Trochu se zasmějeme zastydíme, odpovíme že to je všechno a jdeme si dát krásný tři hodiny spánku.

Do Jičína bez větších problémů (až na to, že bylo 36 stupňů a jeli jsme bez klimatizace) dorážíme zhruba v 17:30.

Díky KARVINÁ, Díky DOKOŘÁN