Sedím (Zdeněk) za klavírem, Peťa pod kytarou. Pomalými krůčky dáváme písně dohromady.
Již přes dva roky se známe. Potkali jsme se při plném pracovním vytížení. Jednou se zjevila kytara a zjistili jsme, že na ni umíme podobné akordy a vysnili si pódia.
Slovo dalo slovo a o rok později jsme konečně začali. Čas ubíhá, papíry plním modrým perem a písně úspěšně padají pod stůl do šuplíku. Šuplík už praská ve švech. Čekám až Peťa přijde se svou novou kytarou a ukáže, jak si představuje brnkání. Mé hraní přes všechny struny nahoru a dolů jej kupodivu až tak nebaví. Usedl jsem za klavír, který je mému srdci bližší.
Přišel březen 2014 a my dva nedočkaví zatoužili po zvěčnění písní ze studia. Plni sil jsme hráli, já zpíval až uši létaly, ukázka pro vnoučata je na světě. Věříme a držíme si pěsti do budoucna, aby písně mnou složené a Petrem dotažené, poznávaly kraje světa.