fefina - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

fefina Žena, 35 let / České Budějovice

Playlist je prázdný :(

Fanoušek fefina si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.


Blog

veget v posteli

PETA a její zakázaná reklama na podporu vegetariánství. Reklama, která je úplně stejná, jako všechny reklamy na spodní prádlo. Holky, které se mazlí se zeleninou. Nic neodhalují, ale prostě se musí pochlubit tím, jak zelenina přidává na intenzitě jejich libidu.  Jenže tahle reklama prostě pohoršuje. Ne snad proto, že hlavní aktérky jsou celý rozhžavený ze zeleninový polívky, ale spíš proto, že ta reklama nutí lidi přestat jíst maso. Jenže to je špatně pochopený, protože nikdo do ničeho nikoho nenutí. Tento spot vám prostě jen dává další důvod k tomu, abyste se nad svojim jídelníčkem ještě jednou a pořádně zamysleli. A nejde jen o to, maso přestat jíst, ale i o to ho třeba jen omezit a začít se ládovat větším množstvím vitamínových bomb.

Rozhodně si nemyslím, že vegetarián, který se cpe koblížkama a smažákem plovoucím v oleji s připálenýma hranolkama a majonézou, má lepší sex. Ten ho má možná ještě méně kvalitní než ten, kdo maso konzumuje. Jenže tady se jedná už o samý princip vegetariánství, protože jakmile se jím jednou stanete, začnete o svém jídelníčku přemýšlet komplexně a nezabýváte se jen tím, jak se vyhnout masu. Už i samo tělo si začne říkat o větší přísun kvalitních potravin. Dokud totiž jíte maso, žaludek na několik hodin zaměstnáte trávením a tak už vás ani nežádá o nic víc, protože si přeje se onoho pokrmu rychle zbavit, než začne probíhat hnilobný proces. Jenže ten stejně proběhne, s tím ani sebelepší a rychlejší metabolismus nic neudělá, leda že bysme měli od přírody kratší střeva...
Ale pak, jak říkám, začnete jíst jen to, co tělo stráví poměrně rychle a tak má i žaludek víc času na to si vyžádat lepší zacházení. A proto máte častěji chuť na ovoce, zeleninu, luštěniny a obiloviny, protože zasytí, nezatíží, vyčistí a zásobí tělo vitamíny a minerály. 
Ale teď stop. Žádnou přednášku ze zdravé výživy jsem vlastně ani neplánovala, k tomu tu jsou učení odborníci. 
Tím vším jsem pouze chtěla poukázat na to, proč by ta reklama nemohla být alespoň z části pravdivá? Je snad každýmu jasný, že když jeho tělo nebude trpět nedostatkem životně důležitých živin, bude pak pracovat správně a přesně jako hodiny, což se zákonitě musí projevit i po sexuální stránce lidského života.

JAK JE VÁM PO PROPITÉ NOCI?

Teď nemluvím o kocovině, ale mám na mysli onu chvíli, kdy se vrátíte domů a jediné na co máte chuť, je zachumlat se do pelíšku a snít své alkoholické sny. Jak vám je v tuto osudnou chvíli, kdy se až po hlavu zavrtáte do měkkých peřinek?
Konkrétně bych nyní řešila chuť, jelikož požívání čehokoliv, ať jídla či tekutin, vždy souvisí s chutí. Jenže ejhle, to co cítí mé chuťové pohárky po požití většího množství alkoholu, není zrovna sousto pro labužníky. Obvykle mě při návratech domu přepadá hlad a nekontrolovatelná chuť na vše, co se dá považovat za stravitelné. Jenže, ať zkonzumuji cokoliv, výsledek je vždy stejný. Můj jazyk pokaždé skončí v zajetí oné nepříjemné pachuti, jíž vlastně ani nevím jak popsat. Ústa vyprahlá jako poušť Gobi, rty přilepené k sobě, zuby potažené prazvláštním povlakem, jazyk neschopný vyvolat jinou chuť než tu, jíž byste si přáli nepocítit. Ne, rozhodně si nechci stěžovat, jak je to nespravedlivé, že zrovna když chci pokojně usnout, musím zápolit s těmito protivnými pocity. Je to situace, kterou musím přijmout jako neodmyslitelnou součást pivních dýchánků. A je pravdou, že jsem si již začala zvykat. Je však věc, se kterou se i přes svou velkou toleranci smířit nedokážu. A to jest ona chvíle, kdy se ráno probudím a v ústech mám chuť jako po třítýdenním opomínání používat kartáček a zubní pastu (ne, to jsem ještě nezkoušela, ale odhaduji). Že už nic horšího být nemůže? Omyl. Tragédie nastává v tu chvíli, kdy se takto probudíte vedle samečka, který má ukrutné nutkání vás po ránu vášnivě políbit. A co je ještě děsivější? Skutečnost, že nemůžete ani na milimetr pootevřít ústa, abyste vyslovili jen stručné „Teď ne.“, jelikož pokud byste tak učinili, mohli byste milovanou osobu uvrhnout do stavu věčného spánku. Nezbývá, než předstírat blažený spánek a čekat, až se miláček odebere na toaletu a vy nenápadně osvěžíte svůj dech žvýkačkou.
Nicméně, dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak co nejvýstižněji tento odporný pocit v dutině ústní nazvat. Bohužel spisovný český jazyk nemá dostatečné prostředky pro vyjádření zmiňovaného chuťového zážitku. Byla jsem dlouho bezradná. Až jednou, po silvestrovské noci strávené s přáteli v moci alkoholu, mé ucho zachytilo ten nejvýstižnější a vlastně jediný správný výraz. Otevřela jsem slepené oči a chvíli naslouchala okolnímu šramotu probouzejících se přátel. V tu chvíli na vedlejší posteli procitl ze spánku Jarýn a pronesl onu zázračnou větu: „ZAS MI NĚKDO NASRAL DO HUBY!“

Bože, žena zoufalá...

Teď mě opravdu nenapadá jak začít. Jsem vyšťavená, bez energie, bez nápadu. Dřív mi to psalo samo od sebe, ruce jsem ani nemusela popohánět, ale teď se k tomu musím přemlouvat, popichovat, pošťuchovat. Lenost, slabá vůle, neschopnost se do něčeho dokopat. Všechno najednou.

Ne, nebudu nic dělat. Nic pro mě prospěšnýho, nic, co vynese můj pohled na sebe samu o příčku výš, nic, co by samotnej můj život pošouplo blíže k nebesům. Budu sedět u počítače a místo toho, abych zapla Word a znásilnila klávesnici, si radši zapnu facebook a nechám si vymývat mozek všelijakýma kvízama, hrama atp. A budu čumět, přimražená, zaseknutá. Jako puk. Nebo buk? Já, která jsem chtěla vylít obsah své duše na svět, tady sedim a čumim. 
Ale přišlo to. Přišel za mnou ten pocit, který vám řekne: "Co to do háje děláš?!" A vy si řeknete: "Jo, co to do háje zelenýho dělám?" A pak ta odpověď, co zabolí: "Nic!" A pocit odejde a nechá vás se v tom vymáchat, ošplouchat.
Jenže ten pocit, ať je sebevíc nepříjemnější, je tak pravdivý, je tak nesnesitelně vtíravý a pořád tam někde je a vás z toho bolí i žaludek, protože ten pocit ztělesňuje všechno to, co být nechcete, ale budete, protože děláte NIC.
Znáte to. Chcete umět všechno, máte tolik snů a plánů. Uskutečnitelných. Ale vy sedíte a čumíte. Chcete umět perfektně anglicky, francouzsky, rusky, španělsky, chcete malovat a kreslit, chcete psát poídky a básně, chcete umět hrát na kytaru a další nástroje, chcete sportovat a umět dobře vařit, chcete být krásní a pečovat o sebe, chcete cestovat a milovat život. A milovat sebe. A milovali byste sebe i život, kdybyste nebyli tak líní, tak neschopní, jen snílci bez půdy pod nohama. Vysněný život, který je na dosah. A vy i já - my - my sedíme a čumíme. A taky pijeme pivo.
A nemůže za to nic a nikdo, kromě nás samých, kromě mě. Protože já jsem ta, kdo žije můj život. Já jsem ta, kdo ví, že žít znamená zhmotnit sny, žít znamená být šťastný a milovat sám sebe. Žít znamená žít.
Takže jen poznámka na závěr: nesedět a nečumět...