„...Otírají si o mne hubu. Elévové i novináři, příležitostné psačky plačky, zklamaní sameťáci, nadšení svazáci... Nechci se vnucovat a nastavovat zrcadlo, o které nikdo nestojí. ...Přesvědčil jsem se, že dokážu jen velmi málo změnit... Mám pocit, že
kdybych zůstal v této zemi, tak se zničím... Vyčerpal jsem se – křikem, zlostným povykováním, spory s lidmi, kteří mi za to nestáli. ...zjistil jsem, že jediným výsledkem mého křiku v posledních třech letech je zlomené zdraví...“
Slavný trubadúr byl doslova uštván a hodlal opět “emigrovat” do Německa. Ale jeho láska k morálně i ekonomicky zdevastované a rozdělené vlasti byla silnější. Svým nepřátelům dokonce „pohrozil“ slibem, že "to nejlepší“ teprve napíše, a počátkem roku
1994 plánoval oslavit dubnové padesátiny v Čechách. Bohužel se jich nedožil. Mediálně popraven, 3. března v Mnichově umírá. Traduje se, že v tu chvíli se na fasádě Divadla na Vinohradech ulomilo křídlo kamenného anděla...
Objevovaly se dokonce názory, zda nebyl zavražděn a na jeho pohřbu vypukl skandál: pobouření zde vyvolala jedna z jeho „ropuch“, která se neštítila přijít a nad rakví štvance pronést zcela farizejská slova: „...Karel se mýlil, když se domníval, že ti,
které kritizoval, ho nemají rádi." (I. Medek).
Lze říci, že jeho předčasnou smrtí vznikla v české kultuře rána a prázdnota, které nebudou dlouho zaceleny. Jaké písně by tento pacifista asi zpíval dnes, kdyby slyšel o „humanitárním bombardování“ Jugoslávie, o přepadení Iráku, o uznání Kosova či o
českých křižácích vyslaných do Afghánistánu, kde asistují vraždění tamních pastevců a venkovanů. A tak, k nadcházejícímu výročí jeho úmrtí, nechť jsou na jeho hrob i na hroby obětí oněch masakrů, alespoň symbolicky položeny jeho nádherné Lilie.
Jako vlastenec Karel nepochybně vnímal, že česká otázka může být otázkou světovou jedině tehdy, když tento malý stát setrvá dle nejlepších tradic ve svém boji za pravdu. Třeba i proti všem! Svým odkazem, svým neúnavným a poetickým bojem za pravdu se
pak Karel postavil po bok velikánů, jako byl například Karel Havlíček Borovský a zahájil tak vlastně čtvrtý odboj! A až budou ostatky Karla Kryla, s trnovou korunou na jeho rakvi, přeneseny na Vyšehrad vedle jeho mučednického druha, kam nepochybně patří,
bude to možná signál světu: Ne, už nejsme na kolenou! Neryjem držkou v zemi! Česká média již sdělují pravdu a Juščenka, jehož Ukrajina kradla Rusku zemní plyn, dokonce nazvala zlodějem! Neuvěřitelné!
