rejem v hovnech čumákama, hledajíc žalud k pochuti své...
Sbor ropuch zpívá rekviem – jsme s nimi na prameni... Ač se lží ještě nežijem – jsme s pravdou – r o z v e d e n i... Karel, jeden z největších českých trubadúrů, básníků a vlastenců, svůj odboj zahájil v době, kdy občané byli stále ještě okouzleni svržením totality a doznívajícím půvabem Sametové revoluce.
O to více dnes můžeme ocenit jeho cit pro realitu i věštecké schopnosti. Postačí uvést jen pár myšlenek z jeho písní Demokracie či Timur a jeho parta, složených nedlouho před jeho smrtí respektive již v roce 1990: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou... Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem... Demokracie dozrává do žaludečních vředů. Bez poctivosti bez práva – a hlavně bez ohledů... Ve všeobecné servilitě sní novináři o korytě a okusují pero, jiní už hrabou – rovní strace vědouce – vzhledem na lustrace – že pod lustrem je šero. Nechceš být Malý Černý vzadu? Věz: na ministra bez úřadu lze dotáhnout to hbitě, jen třeba vědět, že je hlavní smlčet, že imperativ mravní umírá na úbytě. Prý není doba na legraci. Nuž – mnohý zvolil emigraci než by se doma plazil. Žít zase bez svobody slova? Toť důvod zažádat si znova o politický azyl...“