ráno v lese
Místo snídaně orgasmus,
takový jaký máte jednou za život,
jen jednou, s vílou kterou už nikdy nepotkáte,
tak měňavý je život.
Teče jak říčka v lese,
k nezastavení,
chytáte se marně vln a vlnek,
vždycky zmizí.
A to je ta cesta,
sedět na břehu a zpívat,
s jarním hvizdem syslů,
o nekonečnosti dnů a bytí.
Držíme se svých dobrých dnů
a zaháníme špatné,
přitom nevnímáme svoje božské teď,
teď žijeme, ne zítra, ne včera.
Obdarovaná, co tančí,
jemně nadnáší se nad trávou plné rosy,
měkká,
závoj modrý jak dech vznáší se a halí její nahé tělo.
A naše touha, chtíč, jak šíp vyletí,
chci tě , chci tě, znovu křičí,
ten hlasitý tvrdý zvuk jen leká
a víla, ustrne, ohlédne se a zmizí.
Jinoch pln očekávání teď klečí
u potůčku plných vlastních slz,
jeho touha, tak vrtkavá, tak cizí,
zahnala tu krásu okamžiku.