Kdo jsem já
Jitřenka přinesla v ranečku kapky rosy,
položila je na sbalené listy a schované květy.
Foukla jim do srdce něhu pro další den
a přijala je na chvíli do své náruče.
Večernice prochází krajinou a uspává přírodu.
Vypráví ji pohádku o Nočním jezdci,
který vždy přijede a kabátem svým přikryje život.
Jen měsíc prsty svými dosáhne pod něj.
Jitřenka je mým srdcem, večernice duší a měsíc je má touha.